Andělika lékařská

• Angelica archangelica

• Andělika má řepovitý oddenek s hnědými kořeny. V prvním roce vytváří bohatou růžici přízemních listů, v druhém, třetím a čtvrtém roce kvete.
• Stonek dorůstá výšky až 250 cm.
• Květenství tvoří velké polokulovité složené okolíky majícími průměr 10 – 15 cm. Jednotlivý okolík se skládá ze 14 až 40 hustých menších okolíčků s obalíčky.
• Drobné květy mají zelenavě bílou nažloutlou nebo narůžovělou pětičetnou korunou. Květy jsou oboupohlavné.
• Plodem je nažloutlá široce eliptická dvojnažka s třemi hřbetními a dvěma postranními, v křídla rozšířenými žebry.
• Kvete od července do poloviny srpna. Nejlépe se jí daří v teplých humózních půdách.
• Plody přináší jen jednou, pak odumírá.

V některých zemích je i pěstována např. (Německo), přičemž vyžaduje hlubokou, vlhčí, humózní půdu. Rozmnožuje se semeny, která ale brzy po dozrání ztrácejí klíčivost a vyžadují promrznutí a světlo, aby vyklíčila. Proto je vyséváme na podzim nebo brzy na jaře, a to bez zahrnování. Vzhledem ke svému mohutnému vzrůstu vyžaduje časté hnojení. V 1. roce se vyvíjí jen malá listová růžice, ve druhém velké listy, dlouhá dutá rýhovaná lodyha s velkými okolíky zelenobílých květů.

Jako koření se nejčastěji používají zralá semena, která se vydrolují z usušených okolíků, nebo na podzim dobývaný oddenek velikosti dětské pěsti, z něhož vyrůstají až 30 cm dlouhé vedlejší kořeny. Ty se splétají v cop okolo oddenku a suší pomalu při teplotě nepřesahující 35 až 40 °C (siličná droga). Sušení je velmi zdlouhavé. Vedle éterického oleje obsahují kořeny a plody hořčiny, pryskyřici a jiné látky. Při zpracování kořene je nutno brát v úvahu, že citlivým lidem vyvolává na rukou puchýře, a to zvláště při práci na slunci (fotodermakózy).

Ve volné přírodě se s ní lze setkat v podhůří zejména v teplých humózních půdách

Původní areál výskytu zahrnoval severovýchodní části Evropy, Skandinávii, Island, Grónsko - původní areál sahá zhruba od východního Německa po Ural. Dříve se často pěstovala jako léčivka, na mnoha místech tedy zplaněla, a proto dnes roste na mnoha místech i mimo své původní areály. Do střední Evropy, kde zdomácněla se dostala ze Skandinávie ve 14. století.

Roste v Evropě a v Severní Asii. V některých zemích se pěstuje.

V Česku se mezi původní místa výskytu počítají pouze Krkonoše, na ostatních místech je pravděpodobně zplanělá. Vyskytuje se v ostatních pohořích i v nížinách, zejména u řek, u lesních potoků, na vlhkých loukách.

Andělika lékařská je významnou léčivou rostlinou používanou již od středověku. Všechny části rostliny mají silně aromatickou vůni a ostrou, nahořklou chuť. Jako koření se nejčastěji používají zralá semena. Jako léčivá droga se používá kořen s oddenkem a to nejčastěji ve formě prášku či macerátu. Jako koření se přidávají do polévek, omáček a salátů. Ve středověku byl kořen užíván jako zvláště dobrý prostředek k odstraňování jedu z lidského těla. Mladé lodyhy, nakrájené na kolečka a nasycené horkým cukrovým sirupem, jsou chutnou ozdobou dortů.[1]

Využívá se zejména v oblasti problémů s trávením: tlumí nadýmání, při hnilobné i kvasné dyspepsii, při nechutenství, zahlenění dýchacích cest a při žaludeční neuróze. Díky těmto vlastnostem bývá součástí žaludečních likérů z kořenů anděliky, chartreuse a benediktýnka. Působí také jako expektorans. Zevně jako antirevmatikum. Vnitřně v odvaru působí na nervovou soustavu, dále jako stomachikum a karminativum a má protikřečový účinek. Při zánětu ústní dutiny se užívá jako kloktadlo. Při hysterii a lehce zvýšené nervové vzrušivosti se používá jako přísada do koupele.

Obsahuje silice, hořčiny, třísloviny, organické kyseliny, cukry a jiné látky.