Dámaso Alonso

Dámaso Alonso se narodil 22. října 1898[1] v Madridu, kde později v roce 1921 vystudoval filozofii, literaturu a právo. V témže roce publikoval svoji první básnickou sbírku nazvanou Poemas puros, poemillas de la ciudad.[2] Vyučoval na řadě evropských i amerických univerzit; ve Španělsku pak na Universidad de Valencia[1] a Universidad Complutense de Madrid.[2] Byl přítelem řady spisovatelů Generace 27 a jako literární vědec se zabýval barokní poesií, zejména dílem španělského básníka a dramatika 17. století Luise de Góngory y Argote.[2] V letech 1968–1982 byl prezidentem španělské akademie (Real Academia Española).[1] K významnějším básnickým dílům patří Poemas puros, Poemillas de la ciudad; El viento y el verso, Hijos de la ira, Hombre y Dios, Gozos de la vista a Duda y amor sobre el Ser Supremo.[3] Již v roce 1927 dostal Národní cenu za literaturu[1] a později v letech 1943 cenu Fastenrath[2] a v roce 1978 Cervantesovu cenu.[1][2][3] Umírá 24. ledna 1990 v Madridu.[3]

• velkodůstojník Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 6. června 1968[4]
• velkokříž Řádu svatého Jakuba od meče – Portugalsko, 10. července 1970[4]
• velkokříž Řádu Alfonse X. Moudrého – Španělsko, 1977[5]