Cream

V červenci 1966 si Eric Clapton, díky angažmá ve skupinách The Yardbirds a John Mayall & the Bluesbreakers získal pověst předního bluesového kytaristy v Británii.[9] Clapton chtěl ale své kytarové dovednosti posunout výše, proto se rozhodl z Mayallova souboru odejít. V roce 1966 se Clapton setkal s Gingerem Bakerem, tehdejším bubeníkem Graham Bond Organization, tam rovněž působil i Jack Bruce, baskytarista, pianista a hráč na foukací harmoniku. Baker cítil znechucení ze zpěváka Grahama Bonda, který se potýkal se závislostí na drogách a záchvaty duševní nestability. „Ginger se mi vždycky líbil,“ vysvětlil Clapton. „Ginger se na mě přišel podívat, jak hraju s Bluesbreakers. Po koncertě mě ve svém voze Rover odvezl zpět do Londýna. Jeho auto a řízení na mě udělalo velký dojem. Říkal mi, že chce založit kapelu, a já jsem o tom také přemýšlel.“[10]

Oba byli navzájem fascinováni svými hráčskými schopnostmi a proto Baker přiměl Claptona, aby se připojil k jeho nové, tehdy ještě nepojmenované skupině. Clapton okamžitě souhlasil s podmínkou, že Baker přijme do kapely i basistu Bruce;[11] podle Claptona byl Baker jeho návrhem natolik překvapen, že málem havaroval s autem.[12] Clapton se s Brucem seznámil, v době kdy krátce působil ve skupině Bluesbreakers v listopadu 1965;[11][13] oba také společně nahrávali ve skupině Powerhouse (kde hráli i Steve Winwood a Paul Jones). Bruce na Claptona udělal dojem, zejména díky jeho zpěvu a technickým zdatnostem, toho přesvědčilo s ním neustále spolupracovat.

Navzdory tomuto faktu, byly proslulé hádky mezi Bakerem a Brucem, už od dob kdy oba hráli ve skupině Grahama Bonda.[14] Jejich nepřátelský vztah mnohdy přerůstal v boj na jevišti a sabotáží nástrojů toho druhého.[14] Baker se snažil Bruce z kapely několikrát vyhodit, Bruce ale přesto na koncerty dojížděl, nakonec však ustoupil, poté co mu Baker vyhrožoval pobodáním nožem.[15]

Baker a Bruce se snažili své hádky překonat ve prospěch Bakerova vznikajícího nového tria, které si představoval jako vzájemnou spolupráci, přičemž každý člen by přispíval k psaní textů a hudby. Kapela byla pojmenována „Cream“, protože Clapton, Bruce a Baker byli na explodující britské hudební scéně považováni za „krém úrody“. Zpočátku byla skupina označována jako „The Cream“, nahrávky této skupiny však vycházely pod názvem „Cream“.[13] I přes tuto skutečnost byla skupina promotéry a diskžokeji stále zvaná jako „The Cream“, stejně tak skupinu pojmenovávali i samotní členové, do té doby než se ustálil název „Cream“.[3] V Británii měl z trojice největší reputaci Clapton, zatímco v USA byl prakticky neznámý, protože opustil The Yardbirds předtím, než se singl „For Your Love“ dostal na desítku americké hitparády.[9]

Skupina poprvé (neoficiálně) vystoupila v manchesterském klubu Twisted Wheel dne 29. července 1966.[11][12] Jejich oficiální koncertní debut se konal o dva dny později na šestém ročníku jazzové a bluesové festivalu Windsor.[11][12] Cream během představení předvedli několik vlastních písní a bluesových improvizací, které publikum nadchly a vysloužila si proto obrovský úspěch.

• Fresh Cream – 1966
• Disraeli Gears – 1967
• Wheels of Fire – 1968 (dvojalbum – In the Studio a Live at the Fillmore)
• Goodbye – 1969

• Superskupina
• Eric Clapton
• Jack Bruce
• Ginger Baker

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Cream na Wikimedia Commons

• Oficiální stránka skupiny
• Diskografie Cream
• Texty písní Cream
• Fanouškovská stránka o Cream
• Eddyho stránka o Cream: Příběh první rockové superskupiny