Corpus evangelicorum

Corpus evangelicorum bylo označení pro všechny Říšské stavy Svaté říše římské německého národa, které se hlásily k luterství nebo kalvinismu a tvořily v rámci Říšského sněmu zvláštní těleso. Jeho úkolem bylo hájení konfesních zájmů říšských evangelíků.

Zasedání Říšského sněmu v roce 1675

Corpus evangelicorum bylo formálně ustaveno 22. července 1653. V jeho čele stál kurfiřt saský. Současně vzniklo i Corpus catholicorum. K přijetí sněmovního usnesení ve věcech náboženských bylo třeba vzájemné dohody obou corpusů; přehlasování bylo vyloučeno.

Corpus evangelicorum bylo opakovaně adresátem stížností utlačovaných protestantů v Habsburské monarchii a snažilo se v jejich prospěch přimlouvat u císaře. Kupříkladu ve prospěch slezských protestantů intervenovalo Corpus evangelicorum mezi lety 1663–1750 celkem 154krát.[1]

Corpus evangelicorum zaniklo spolu s rozpuštěním Říše v roce 1806.

Pojem Corpus evangelicorum byl užíván již dříve, a to pro plány švédského krále Gustava II. Adolfa na vytvoření svazu evangelických států v Říši.

Reference
  1. Whaley, Joachim: Germany and the Holy Roman Empire. Volume II. new York, Oxford University press, 2012, s. 291.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.