Cnemiornis gracilis

Cnemiornis gracilis je vyhynulý druh husy ze Severního ostrova Nového Zélandu.

Cnemiornis gracilis
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádvrubozobí (Anseriformes)
Čeleďkachnovití (Anatidae)
Podčeleďhusy (Anserinae)
RodCnemiornis
Binomické jméno
Cnemiornis gracilis
Forbes, 1892
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taxonomie

Cnemiornis gracilis poprvé popsal skotský přírodovědec Henry Ogg Forbes v roce 1892. Forbes nový druh popsal na základě holenní kosti, kterou mu zapůjčil novozélandský etnolog a biolog Augustus Hamilton. Forbes byl tehdy ředitelem Canterburského muzea, avšak ještě v roce 1892 se natrvalo vrátil do Velké Británie a kost si vzal s sebou.[1]

Druh se řadí do podčeledi hus (Anserinae) a do rodu Cnemiornis, jehož sesterským taxonem jsou australské husy kuří (Cereopsis novaehollandiae). Nejbližším příbuzným Cnemiornis gracilis je o cca šestinu těžší husa Cnemiornis calcitrans, která žila na Severním ostrově.[2]

Popis

Husa dosahovala ve vzpřímené poloze výšky až 1 m, čili co do velikosti se vyrovnala nejmenším zástupcům moa. Husa měla krátká křídla, byla nelétavá a neměla hrudní kost. Jeden z prstů husy byl zakončen hrotem, který husy patrně používaly v zápasech.[3]

Váha husy dosahovala až 15 kg, čili byla o něco menší než úzce příbuzná Cnemiornis calcitrans z Jižního ostrova. Zobák byl statný a na konci zploštělý, což patrně pomáhalo při trhání tuhých trav.[3]

Biologie

Husa byla původně rozšířená po otevřených oblastech Severního ostrova včetně písečných dun a pobřežních oblastí. Nicméně nikdy se nejednalo o hojný druh. Dávala přednost sušším oblastem východní části ostrova. Preferovala otevřenou krajinu s dostatečným množstvím trávy a křovinatých podrostů pro pastvu, takže se dá předpokládat, že byla nejvíce rozšířená během pleistocénu, kdy bylo klima chladnější a na Severním ostrově se nacházelo více travnatých a křovinatých ploch.[3][1]

Husa je známa pouze z fosilií a z kosterních pozůstatků v sídlištích Polynésanů. Ptáci pro svou nelétavost a velikost představovaly snadný a lákavý cíl pro první polynéské lovce, kteří nedlouho po svém příchodu na Nový Zéland druh lovili až k vyhynutí. Poslední husy byly vybity kolem roku 1400.[1]

Odkazy

Reference

  1. TENNYSON, Alan; MARTINSON, Paul. Extinct Birds of New Zealand. Wellington: Te Papa Press, 2006. ISBN 978-0-909010-21-8. S. 44. (anglicky)
  2. WORTHY, T. H.; HOLDAWAY, R. N.; SORENSON, M. D.; COOPER, A. C. Description of the first complete skeleton of the extinct New Zealand goose Cnemiornis calcitrans (Aves: Anatidae), and a reassessment of the relationships of Cnemiornis. S. 695–718. Journal of Zoology [online]. 1997-12 [cit. 2021-03-26]. Roč. 243, čís. 4, s. 695–718. DOI 10.1111/j.1469-7998.1997.tb01971.x. (anglicky)
  3. ADAMS, L. North Island goose [online]. New Zealand Birds Online, 2013 [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.