Claudia Andujar

Narodila se jako Claudine Haas, dcera maďarského židovského otce a švýcarské matky v Neuchâtel[1] a vyrůstala v Rumunsku a Maďarsku. Během druhé světové války uprchla s matkou do Rakouska ; její otec a jeho rodina zemřeli v koncentračním táboře Dachau. Pokračovala studiem humanitních věd na Hunter College v New Yorku. Tam potkala španělského uprchlíka Julia Andujara, za kterého se provdala v roce 1949 a jehož příjmení si stále udržuje. Andujar se přestěhovala do Brazílie v roce 1956, aby zůstala se svou matkou Germaine Guye Haasovou.[2][3][4][5]

Projekt týkající se lidí z Karajá ve střední Brazílii ji přivedl ke kariéře ve fotožurnalistice. Její práce se objevila v různých časopisech, včetně Life, Look, Fortune, Aperture, Realidade nebo Claudia.[2]

Během let dokumentovala kulturu Janomamů, včetně knihy Yanomami: The House, The Forest, The Invisible vydané v roce 1998[2] Janomamové měli malý kontakt s vnějším světem. Když dálniční projekt přes jejich území vedl ke katastrofálnímu vypuknutí spalniček, pozastavila své fotografické práce, aby pomohla přinést Janomamům lékařskou pomoc. V 80. letech vedl příliv nelegálních těžařů zlata do této oblasti k dalším zdravotním problémům, včetně propuknutí malárie a otravy rtutí. Následkem toho zemřelo dvacet procent populace Janomamů.[3] Andujar hrála důležitou roli při zřizování Komise pro vytvoření Janomamského parku, což vedlo k tomu, že brazilská vláda pro Janomamy zřídila 96 000 km² chráněné oblasti.[4]

Její práci podpořilo Guggenheimovo stipendium v letech 1971 a 1977.[4]

Fotografie umělkyně jsou součástí sbírek různých muzeí, včetně Muzea moderního umění v New Yorku a Eastman House v Rochesteru v New Yorku.[2] Byla postavena muzejní galerie Inhotim v Brumadinho, kde byly vystaveny její práce.[6]

Andujar získala v roce 2000 Cenu kulturní svobody za svou práci při zobrazování a pomoci Janomamům.[7] V roce 2008 byla jmenována do brazilského Ordem do Mérito Cultural.[8] V roce 2018 získala Goetheho medaili za průkopnickou práci s Janomamy.[9]