Civilní obrana

Civilní obrana se začala rozvíjet počátkem 20. a v průběhu 30. let 20. století. Významně ji urychlil rozvoj vojenského a především bombardovacího letectva, který způsobil během druhé světové války velké ohrožení civilního obyvatelstva i v hlubokém týlu bojujících armád[3]. Později se rozvíjela v důsledku možnosti použití zbraní hromadného ničení, především jaderných zbraní, také jako ochrana při únicích nebezpečných látek, průmyslových nehodách a živelních pohromách. Opatření a postupy civilní obrany byly organizovány na všech úrovních společnosti v městech, vesnicích, závodech, školách, úřadech a podobně. Vytvářely se i objektové útvary, jejichž cílem byla ochrana obytných domů, škol či závodů.[4] Od konce studené války se ochrana civilního obyvatelstva již nesoustředila na obranu před vojenskými útoky, ale zaměřila se na ochranu před katastrofami a havarijními situacemi všeobecně.