Cistovité

Cistovité jsou byliny, polokeře a keře s jednoduchými střídavými nebo vstřícnými (přeslenitými) listy s palisty nebo bez palistů. Čepel listů je celistvá, celokrajná, se zpeřenou či řidčeji dlanitou žilnatinou nebo jednožilná. Listy jsou ploché nebo podvinuté a nebývají velké, u některých zástupců jsou redukované na pouhé šupiny. Květy jsou nápadné, pravidelné, oboupohlavné, jednotlivé nebo v úžlabních či vrcholových květenstvích. Kalich je nejčastěji 5-četný se 2 lístky menšími než ostatní, řidčeji 3-četný. Koruna je 5-četná, řidčeji (Lechea) 3-četná, rychle opadávající, u kleistogamických květů devaterníků může i chybět. Tyčinek je mnoho a jsou volné. Semeník je svrchní, srostlý ze 3 (až 10) plodolistů, s jedinou čnělkou a nejčastěji s jedinou komůrkou. Plodem je lokulicidní tobolka s 1 až mnoha semeny.[1][2]

• 
  Detail středu květu cistu ladanového (Cistus ladanifer)
• 
  Devaterníkovec Halimium lasianthum
• 
  Devaterka poléhavá (Fumana procumbens)
• 
  Tobolky cistu šedavého (Cistus incanus)

Čeleď cistovité zahrnuje asi 175 druhů v 8 rodech.[3] Největším rodem je devaterník (Helianthemum), který má asi 110 druhů.[2] Cistovité mají poměrně velký, avšak nespojitý areál rozšíření. Nejvíce druhů roste v teplých oblastech mírného pásu. Celý areál zahrnuje oblast Středomoří a severní Afriky, téměř celou Evropu a západní Asii, Severní a Střední Ameriku. V Jižní Americe se vyskytují v oblasti od jižní Brazílie po Chile.[3] Centrum druhové diverzity je ve Středomoří, druhotné centrum ve východních oblastech USA.[2]

V naší současné květeně jsou celkem 3 druhy: 2 druhy devaterníku (Helianthemum) a devaterka poléhavá (Fumana procumbens).[4] Většinu evropských druhů lze nalézt ve Středomoří: mimo zmíněných 2 rodů jsou zde zastoupeny hojně rody cist (Cistus), devaterníkovec (Halimium) a Tuberaria.[5]

Tachtadžjan řadil cistovité pospolu s Bixaceae a Cochlospermaceae do řádu Cistales. V Dahlgrenově systému jsou všechny tyto čeledi v řádu Malvales, zatímco Cronquist řadil cistovité do zcela jiného řádu, Violales. Podle kladogramů APG tvoří cistovité monofyletickou skupinu v rámci řádu Malvales spolu s čeleděmi Dipterocarpaceae a Sarcolaenaceae.[3]

Včela medonosná na květu cistu Cistus albidus

Květy cistovitých jsou prchavé, otevírají se pouze při plném slunci a často vydrží jen několik hodin. Nápadně zbarvené květy s množstvím tyčinek lákají hmyz sbírající pyl, zejména včely, mouchy a brouky. Devaterník má senzitivní tyčinky, které popráší hmyz pohybující se v květu pylem. V čeledi jsou poměrně časté kleistogamické květy, které se neotevírají a probíhá v nich samoopylení.[2] Semena jsou šířena větrem nebo do okolí rozstřikována deštěm.[1]

Na kořenech cistů parazituje ve Středomoří ozorna (Cytinus), nezelená, plně parazitická rostlina z čeledi ozornovité (Cytinaceae).

• cist (Cistus)
• devaterka (Fumana)
• devaterník (Helianthemum)
• devaterníkovec (Halimium)
• halimocist (x Halimiocistus)
• hudsonie (Hudsonia)[6]

Z listů některých středomořských cistů, zejména Cistus ladanifer a C. incanus, se získávala vonná pryskyřice zvaná ladanum která byla používána zejména v medicíně. V Řecku se listy Cistus salviifolius používaly jako náhražka čaje. Větévky Lechea villosa se v Mexiku používají jako tonikum a ke zmírnění horečky.[2]

Z devaterníku penízkovitého (Helianthemum nummularium) je připravována Bachova květová esence č. 26, používaná zejména při stavech paniky a děsu. Je také součástí tzv. krizové esence.[7]

Jako okrasné rostliny jsou v Česku pěstovány zejména devaterníky (Helianthemum), v teplejších zemích i různé druhy cistů (Cistus).

• 
  Cist ladanový (Cistus ladanifer)
• 
  Cist vlnatý (Cistus albidus)
• 
  Vonná silice z cistu
• 
  Devaterník Helianthemum cv. 'Firedragon'

Cistus, Crocanthemum, Fumana, Halimium, Helianthemum, Hudsonia, Lechea, Tuberaria[8]