Chu Ťü-žen

Chu Ťü-žen (čínsky pchin-jinem Hú Jūrén, znaky 胡居仁; 14341484) byl čínský neokonfuciánský filozof žijící a působící v mingské Číně. Přední představitel školy Čcheng-Ču mingského období.

Chu Ťü-žen
Posmrtné jméno Wen-ťing
Pseudonym mistr Ťing-čaj
Jiná jména Chu Šu-sin
Narození 1498[1]
Jü-kan, Ťiang-si
Úmrtí 1484[1]
Učenecké zájmy
Znám jako neokonfuciánský filozof
Škola škola Čcheng-Ču
Ovlivněn Wu Jü-pi

Národnost chanská
Země říše Ming
Bydliště Jü-kan, Ťiang-si[2]
Povolání konfuciánský filozof
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chu Ťü-žen je čínské jméno, v němž Chu je příjmení.

Jména

Chu Ťü-žen používal zdvořilostní jméno Šu-sin (čínsky pchin-jinem Shū​xīn, znaky 叔心) a přezdívku Ťing-čaj (čínsky pchin-jinem Jìngzhāi, znaky tradiční 敬齋).[2] Jeho přínos k rozvoji konfuciánství byl oceněn udělením posmrtného jména Wen-ťing (čínsky pchin-jinem Wénjìng, znaky 文敬).[1]

Život a dílo

Chu Ťü-žen pocházel z okresu Jü-kan v provincii Ťiang-si. Studoval konfuciánské klasiky, ale neusiloval o skládání úřednických zkoušek, namísto toho se rozhodl věnovat se studiu a snaze o dosažení moudrosti. Učil se u Wu Jü-piho, který také odmítl úřední kariéru, a Wuových žáků Lou Lianga a Čchen Sien-čanga, reprezentantů čchungženské školy neokonfucianismu. Shromáždil kolem sebe mnoho studentů. Od roku 1480 přednášel v Akademiii jeskyně bílého jelena.[1]

Ve filozofii byl stoupencem školy Čcheng-Ču, následoval učení bratří Čchengů (Čcheng I a Čcheng Chao) a Ču Siho; odmítal buddhismus a taoismus.[1] V otázce vnitřního sebezdokonalovaní, kultivace dobra v srdci/mysli zastával názor, že není jednou z fází cesty k moudrosti (jak bylo klasicky interpretováno Ču Siho učení) ale prostupuje celým procesem učení; posun k důrazu na vnitřní učení a sebezdokonalování později ještě získal na významu u Wang Jang-minga.

Roku 1584 se mu dostalo mimořádné pocty, když byla tabulka s jeho jménem umístěna v Konfuciově chrámu.[3] Během mingského období byli takto vyznamenáni pouze čtyři konfuciáni, roku 1571 Süe Süan (1389–1464),[4] a roku 1584 společně s Chu Ťü-ženem také další Wu Jü-piho žák Čchen Sien-čang a o generaci mladší Wang Jang-ming.[3] Obdržel také posmrtné jméno Wen-ťing („Kulturní a uctivý“).[1]

Chu Ťü-ženovo pojednání Ťü-jie-lu (居業錄, „Zápisky o sezení a studiu“) publikoval jeho zeť Jü Jou (余祐, 1465–1528).[2]

Reference

  1. LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 468 s. ISBN 978-80-200-2190-8. S. 134.
  2. THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. Rev. 2013-9-23 [cit. 2020-04-23]. Kapitola Chinese Literature. Juyelu 居業錄 "Records of Sitting at Studying the Cause (of Confucianism)". Dostupné online. (anglicky)
  3. CHAN, David Tsz Hang. Changing Political and Intellectual Landscapes during the Mid-Ming: Revival of Private Academies, Emergence of jianghui, and the Enshrinement Case of 1584. Tempe, Arizona, 2016. 101 s. Master of Arts thesis. Arizona State University. . s. 1, 92–94. (anglicky)
  4. KOH, Khee Heong. Enshrining the First Ming Confucian. Harvard Journal of Asiatic Studies. Dec. 2007, roč. 67, čís. 2, s. 327–374, na s. 330. Dostupné online. (anglicky)


This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.