Christina Nizozemská

Princezna Christina, v mládí známá jako princezna Marijke, se narodila 18. února 1947 v Soestdijkském paláci v Baarnu v Nizozemsku. Její rodiče byli korunní princezna Juliána, jediné dítě královny Vilemíny Nizozemské, a princ Bernhard Lippsko-Biesterfeldský.[4] V době svého narození byla pátá v linii následnictví nizozemského trůnu po své matce a třech starších sestrách: princezně Beatrice, princezně Irene a princezně Margriet.[4]

Pokřtěna byla 9. října 1947. Mezi její kmotry patřila královna Vilemína (její babička z matčiny strany), její nejstarší sestra princezna Beatrix, sir Winston Churchill, babička z otcovy strany baronka Armgard, princ Felix Lucemburský a jeho neteř princezna Anna Bourbonsko-Parmská.[5][6]

Dne 4. září 1948, po téměř 58 letech panování, se Christinina babička královna Vilemína (68) vzdala trůnu a její matka byla 6. září 1948 slavnostně korunována královnou Nizozemského království.[7]

Když s ní byla její matka těhotná, dostala německé spalničky nebo zarděnky a v důsledku toho se Christina narodila téměř slepá. Díky lékařské péči a brýlím se její zrak zlepšil natolik, že mohla chodit do školy a žít relativně normální život.[8]

V roce 1963 přestala používat své křestní jméno Maria, od té doby o sobě hovořila pouze jako o Christině. V roce 1965 dostudovala střední školu (Amersfoort Lyceum) a pokračovala[9] na Univerzitě v Groningenu, kde studovala učitelství. Ve věku 21 let se přestěhovala do Kanady, aby studovala klasickou hudbu, konkrétně vokální výuku, na École de musique Vincent-d’Indy v Montrealu.[10]

Když princezna žila v New Yorku jako Christina van Oranje, navázala vztah s kubánským vyhnancem Jorgem Guillermem.[4]

Ačkoli se společenské postoje měnily, tak protože byl Guillermo katolík, stále bylo možné, že by manželství mohlo v Nizozemsku způsobit veřejný skandál, jako byl ten, ke kterému došlo v roce 1964, kdy se Christinina sestra princezna Irene provdala za katolického prince Karla Huga Bourbonsko-Parmského. Princezna Christina, v té době devátá v pořadí na nizozemský trůn, se zřekla práv svých potomků na trůn, než oficiálně oznámila své zasnoubení na den svatého Valentýna v roce 1975. V roce 1992 konvertovala ke katolicismu.[11]

Svatba proběhla 28. června 1975, civilně v Baarnu a poté nábožensky při ekumenickém obřadu v katedrále svatého Martina v Utrechtu.[9] Po svatbě žili v New Yorku, ale později se přestěhovali do Nizozemska, kde postavili vilu Eikenhorst ve Wassenaaru poblíž Haagu.[11] Pár vybudoval rozsáhlou uměleckou sbírku.[12] Měli tři děti:

• Bernardo Federico Thomas Guillermo (*17. června 1977, Utrecht) se oženil 2. března 2009 v New York City (USA) s Evou Marií Prinz Valdesovou (*2. srpna 1979). Má dvě děti.
• Nicolás Daniel Mauricio Guillermo (*6. července 1979, Utrecht).
• Juliana Edenia Antonia Guillermo (*8. října 1981, Utrecht) má s Tao Bodhim tři děti.

Na její žádost se pár rozvedl 25. dubna 1996.[9]

Poté, co dokončila studium vokální pedagogiky na École de musique Vincent-d’Indy v Montrealu, začala učit zpěv v New Yorku. V letech 2000 a 2002 nahrála a vydala několik CD (klasická hudba, Broadway) a dlouhodobě podporovala Nizozemskou hudební nadaci.[9] V roce 1989 dovolila, aby její jméno bylo použito pro každoroční soutěž Prinses Christina Concours pořádanou v Nizozemsku na podporu hudebního talentu dětí v Nizozemsku.[9]

Vystupovala na svatbě svého synovce prince Bernharda mladšího. Toto bylo jedno z jejích mála veřejných vystoupení.[9] Zpívala také v Novém kostele (Delft) na pohřbech obou svých rodičů princezny Juliány a prince Bernharda.

Začátkem roku 2019 se Christina dostala na titulní strany, když se rozhodla prodat několik uměleckých děl. Nizozemské instituce, včetně Museum Boymans Van Beuningen, neměly dostatek finančních prostředků na nákup hlavního kusu aukce, anatomické kresby Petera Paula Rubense. Ten byl prodán společností Sotheby's za 8,2 milionu dolarů.[13]

V červnu 2018 bylo oznámeno, že princezně Christině byla diagnostikována rakovina kostí.[14] Zemřela 16. srpna 2019 ve věku 72 let.[15] Její tělo bylo převezeno do Fagelova zahradního pavilonu poblíž paláce Noordeinde k soukromé bohoslužbě konané dne 22. srpna a její ostatky byly spáleny.[16]