Chrám svatého Václava (Litoměřice)

Nejstarší zmínka o kostele na dnešním místě pochází z roku 1363. Tato stavba utrpěla mnoho za třicetileté války a byla zbořena. Na jejím místě byl v letech 1714–1716 vybudován dnešní barokní kostel. Stavba byla poděkováním Bohu za konec morové epidemie.

První katolické bohoslužby v novém kostele se konaly na svátek sv. Václava, patrona kostela, 28. září 1716. Za josefinských reforem byl zrušen jako bohoslužebné místo. Od té doby sloužil pouze jako skladiště až do 28. září 1852, kdy jej znovu vysvětil litoměřický biskup Hille.

V roce 1927 byl adaptován na památník obětí 1. světové války. V roce 1950 získala kostel do užívání pravoslavná církev, a kostel byl adaptován pro potřeby východních bohoslužeb.

Velká rekonstrukce byla provedena v letech 1992–1993. V roce 2008 byl pořízen nový ikonostas. Osoba dlouholetého duchovního správce otce ThDr. Marka Krupici, Th.D. a jeho dlouholeté působení ve farnosti se projevilo na vzrůstající tendenci návštěvníků bohoslužeb, z nichž někteří přicházeli i ze vzdálenějších regionů České republiky (např. z Valašska).[2]

V roce 2011 vyjednal archimandrita Martin Marek Krupica možnost využívat kapli svatého Josefa Snoubence v Roudnici nad Labem, pro pravoslavné bohoslužby. Reagoval tím na větší množství pravoslavných věřících, kteří do Litoměřic začali dojíždět právě z Roudnice a okolí, a on jako jejich duchovní jim chtěl usnadnit přístup k bohoslužbám. Roudnická kaple se tak stala filiálkou litoměřické církevní obce. Nedlouho poté byla přímo v Roudnici zřízena samostatná církevní obec a byl pro ni vysvěcen na kněze jeden z litoměřických diákonů Miroslav Šantin. Po úmrtí otce Marka v listopadu 2018 na následky autonehody byl novým správcem farnosti jmenován otec Hadrava.[3][2]

Chrám dodnes slouží pravoslavným bohoslužbám (každou sobotu v 19,00 je sloužena večerní bohoslužba, a každou neděli v 10,00 Božská liturgie).

Kostel je poměrně malá stavba. Základem jeho dispozice je čtverec se zaoblenými rohy, k němuž na západě přiléhá malý, trojboce uzavřený presbytář. Průčelí kostela jeví příbuznost s dalšími Broggiovými realizacemi sakrálních objektů v Bohosudově a v Oseku.

Presbytář je od zbytku kostela oddělen ikonostasem od Michaila Adlera Procenko z Krymu z roku 2008. Na čelní stěně presbytáře (v lunetě pod klenutím) je ikona Panny Marie, u jejíchž nohou jsou vymalovány všechny litoměřické kostely, pocházející z r. 2010. V kopuli nad chrámovou lodí jsou zobrazení čtyř evangelistů, Matouše, Marka, Lukáše a Jana.

• 
  Interiér s původním ikonostasem (2007)
• 
  Interiér s novým ikonostasem, ještě bez ikon za oltářem (2009)
• 
  Interiér (pohled z kůru) s novým ikonostasem, již s ikonami za oltářem (2016)
• 
  Božská liturgie v chrámu (2018)
• 
  Ikona svatého Martina
• 
  Kupole chrámu s ikonami čtyř evangelistů