Chorvatská abeceda
Chorvatská abeceda je založena na práci „Kratka osnova horvatsko slavenskoga pravopisanja“ Ljudevita Gaje z roku 1830. Protože byla její tvorba ovlivněná i češtinou, je její výslovnost podobná jako v češtině. Výjimkou jsou některé znaky pro typické západní jihoslovanské hlásky (ć, đ), které byly vypůjčeny z jiných abeced tehdejších evropských jazyků. Je také známá pod názvem Gajica podle svého autora.
Chorvatština používá písmen latinky a přidané znaky: ž š č ć đ (+ spřežku dž)
- ć měkké vyšší „č“ (výslovností zhruba někde mezi č a ť)
- č tvrdé nižší „č“ (výslovností trochu tvrdší než české č)
- đ se čte jako měkčí „dž“ (výslovností mezi dž a ď)
- dž se čte jako tvrdé „dž“
- h se čte jako „ch“ (chorvatština nezná české „h“)
- i měkké I je psáno všude v textu, chorvatština nemá tvrdé Y. Chorvatské I se vyslovuje stejně jako v češtině, avšak nikdy nezměkčuje. - di, ti, ni - se čte jako dy, ty, ny. Pro změkčování používá chorvatština měkké souhlásky dj, ć a nj.
- nj se čte jako „ň“
- (a)
- (be)
- (ce)
- (če)
- (će)
- (de)
- (dže)
- (đe)
- (e)
- (ef)
- (ge)
- (ha)
- (i)
- (je)
- (ka)
- (el)
- (elj)
- (em)
- (en)
- (enj)
- (o)
- (pe)
- (er)
- (es)
- (eš)
- (te)
- (u)
- (ve)
- (ze)
- (že)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.