Letouni
Letouni (Chiroptera) jsou řádem savců, u jehož příslušníků se přední končetiny vyvinuly v křídla[1]. Na rozdíl od letuch a plachtících kuskusů jsou letouni schopni skutečného aktivního létání. Jsou jedinými savci na světě, kteří jsou schopni aktivního letu. Jsou rozšířeni na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Po hlodavcích jsou druhým nejpočetnějším savčím řádem. Orientují se pomocí echolokace (ultrazvukové signály, které vysílají pomocí hlasového orgánu a jejichž odraz jsou schopni zachycovat sluchem). Na světě je známo přibližně 1000 druhů letounů.
Letouni | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | letouni (Chiroptera) Blumenbach, 1779 |
Areál rozšíření
| |
Podřády | |
Sesterská skupina | |
Zooamata | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rozdělení
- kaloňovití
- netopýři
- listonosovití
- vrápencovití
- megadermovití
- netopýrkovití
- tadaridovití
Fylogeneze
Letouni jsou známí od spodního eocénu. Jejich sesterskou skupinou možná je vyhynulá čeleď Nyctitheriidae. Letouni se poměrně rychle vyvinuli do dnešní podoby. Jedním z nejstarších netopýrů je Australonycteris clarkae z Austrálie. Ze Severní Ameriky (Wyoming) je znám Icaronycteris index z čeledi Archaeonycteridae. Nejstarším známým kaloněm je Archaeopteropus transiens ze spodního oligocénu Itálie. Dosahoval rozpětí až 1 metr a měl poměrně dlouhý ocas.
Objevují se názory, že kaloni a netopýři si nejsou příliš příbuzní a jejich vývoj je konvergentní. Kaloni by možná mohli patřit k primátům a to na základě morfologie penisu a anatomie mozku. Molekulární a morfologický výzkum tento názor vyvrátil. Zároveň se zjistilo, že kaloni se nacházejí uvnitř fylogenetického stromu netopýrů.
Životní styl
Pokud nelétají, neshánějí potravu, pak zpravidla odpočívají, spí zavěšeni hlavou dolů. Potravou je jim hlavně hmyz, některé druhy se živí i ovocem, krví nebo šťávami květin. Své úkryty opouštějí zpravidla za soumraku.[2]
Odkazy
Reference
- REICHHOLF, Josef. Savci. druhé. vyd. Praha: Euromedia, 2006. 288 s. ISBN 80-242-1637-X. S. 30.
- HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha: Albatros, 1970. Kapitola Letouni, s. 70.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu letouni na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo letoun ve Wikislovníku
- Taxon Chiroptera ve Wikidruzích
- http://savci.upol.cz/letouni.htm