Chauchat

Chauchat vznikl ve vývojovém středisku zbraní francouzské armády pod vedením Louise Chauchata a Charlese Suttera mezi léty 1903 a 1910. Zbraň byla vyráběna mezi léty 1913 a 1914 ve zbrojovce Manufacture d'armes de Saint-Étienne (MAS), celkem bylo vyrobeno cca 100 kusů, které se na začátku války používaly pro svou nízkou hmotnost jako výzbroj letadel. Když vypukla válka, potýkala se francouzská armáda s nedostatkem lehkých samočinných zbraní, rozhodnutí proto padlo na vyzkoušenou zbraň s jednoduchou konstrukcí, kterou mohly vyrábět i továrny bez zkušeností s konstrukcí zbraní.

Zbraň fungovala na principu dlouhého zákluzu hlavně a střílí z otevřeného závěru. Závěr byl uzamčen otočným závorníkem s dvojicí ozubů. Z Chauchatu bylo možné střílet dávkou i jednotlivými ranami. Pro masovou válečnou produkci zbraň předurčovala jednoduchá konstrukce a nízká cena. Je vybaven sklopnou dvojnožkou a má 20 raný jednořadý zásobník nábojů ve tvaru půlměsíce.

Srovnání standardní verze v 8 × 50 mm R Lebel a americké verze s rovným zásobníkem v .30-06 Springfield

Chauchat je někdy považován za nejhorší kulomet v historii, ačkoli toto tvrzení není zcela oprávněné, neboť se vyráběl v obrovských počtech a to i po válce. Největší slabinou zbraně byl zásobník, který byl z příliš tenkého plechu a snadno mohlo dojit k deformaci buď těla zásobníku, nebo jeho vývodek. Další nevýhodu zásobníku byla příliš slabá pružina, proto někteří vojáci raději nabíjeli do zásobníku jen 16 nábojů. Dva velké otvory na pravé straně zásobníku, které měly umožnit snadnou kontrolu stavu střeliva, byly zcela nevhodné pro zákopové boje během nichž jimi do zbraně vnikaly nečistoty, které způsobily většinu všech selhání zbraně. Po zhruba 300 ranách nepřetržité palby došlo k teplotnímu roztažení chladiče obepínajícího hlaveň, který se přichytil k plášti hlavně a zbraň se zasekla.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Chauchat na Wikimedia Commons