BAR 1918

V roce 1916 začal John M. Browning pracovat na novém typu automatické zbraně, kterou nazval Browningova automatická puška (Browning's Automatic Rifle - BAR). Tato zbraň měla velikost běžné samonabíjecí pušky, ovšem s dvojnásobnou hmotností. Umožňovala střelbu jednotlivými ranami i dávkou a po přidání sklopné dvojnožky mohla sloužit také jako lehký kulomet.

Zbraň byla předvedena zástupcům americké armády v únoru 1917 a ihned po vstupu USA do války proti Německu byly u zbrojovek Colt, Winchester a Marlin Firearms objednány velké série této zbraně. Zbraň byla původně navržena pro podporu pěchoty při zákopové válce. Nová taktika opírající se o tuto zbraň počítala s nasazením několika střelců vyzbrojených BARy, kteří budou podpůrnou palbou pomáhat jednotkám při postupu proti nepřátelským zákopům. Střelec měl střílet při chůzi od pasu. Pažbu si přitom měl opírat o brašnu se zásobníky připevněnou na pravém boku. V praxi ale nebyla zbraň vojáky používána tak jak bylo zamýšleno. Vojáci raději BAR používali jako samonabíjecí pušku nebo jako kulomet v zákopech.

Zbraň pracuje na principu odběru prachových plynů z vývrtu hlavně. Uzamykání závěru prostřednictvím výkyvné závory. Schránkový odnímatelný zásobník na 20 nábojů ráže .30-06 Springfield. Střelba je možná jednotlivými ranami i dávkou. Sklopná dvojnožka připevněná u ústí hlavně. Verze M 1918 A2 má přenášecí rukojeť umístěnou na horní straně pouzdra závěru.

Hlavní varianty americké BAR M1918

Vojáci americké námořní pěchoty s kulometem BAR 1918 (Okinawa 1945)

Výroba typu M 1918 probíhala od let první světové války v počtu 85 000 kusů. V roce 1937 bylo modifikováno menší množství kusů na verzi M 1918 A1.

V meziválečném období vzniklo v Americe několik modifikaci BARu z nichž asi nepokročilejší byl Monitor představený zbrojovkou Colt v roce 1931. Tato modifikace určená pro FBI a vězeňskou stráž zahrnoval pistolovou rukojeť a kompenzátor zdvihu. Rovněž byla zbraň zkrácena, odlehčena a dvojnožka byla odstraněna.

V roce 1940 byla objednána velká zakázka varianty M 1918 A2, původně byly armádě předložené vylepšené verze, které zahrnovaly například pistolovou rukojeť a lepší dvojnožku, které zajišťovali lepší ergonomii při střelbě. Armáda se ale rozhodla tyto vylepšení nepřijmout, protože by znemožnily přestavbu starší verze M 1918. Oproti verzi M 1918 ztratila nová varianta možnost poloautomatické střelby, přibyl ale přepínač mezi pomalou a rychlou střelbou. Varianta M 1918 A2 byla užívána jako standardní lehký kulomet americké armády a námořní pěchoty. Ačkoliv pro tyto účely nebyl příliš ideální z důvodu malé kapacity zásobníku, udržel se v této pozici až do začátku 60. let. V průběhu druhé světové války tuto zbraň vyráběly firmy New England Arms Company a International Business Machines v celkovém počtu 208 380 kusů. Zbraň byla rozšířena v řadě spřátelených armád a v některých rozvojových zemích slouží dodnes.

Licenční výroba zdokonalené verze probíhala v Belgii jako Lehký kulomet FN Mle 1930 (ráže 7,65x53 mm), která byla po okupaci země používána rovněž německou armádou.

V Polsku bylo zařazeno do výzbroje 10 000 kusů této zbraně belgické výroby jako Lehký kulomet wz. 1926 (v ráži 7,92x57 mm) a později probíhala rovněž licenční výroba ve varšavské zbrojovce jako Lehký kulomet wz. 1928. Rovněž bylo 1880 kusů polské výroby exportováno do zahraničí. V září 1939 v počtu 11 000 kusů tvořil tento kulomet standardní výzbroj polské armády. V průběhu druhé světové války byly ukořistěné polské kulomety rovněž používány německou a sovětskou armádou.

Exportní verze kulometu BAR Browning M 1919 (upravená pro ráži 7,92 mm Mauser) byla rovněž neúspěšně nabízena Československé armádě v meziválečném období.

BAR měl nosný řemen z kůže podobný řemenu pro samonabíjecí pušku M1 Garand. Zásobníky se nosily v opascích M1918 a M1938 se 7 a 8 kapsičkami, do které se vešly dva zásobníky. Byly používány též bandalíry.