Charles Mingus

Charles Mingus Jr. (22. dubna 1922, Nogales, Arizona – 5. ledna 1979, Cuernavaca, Mexico) byl americký jazzový kontrabasista, skladatel a příležitostný pianista. Je známý i svým bojem proti rasismu.[1]

Charles Mingus
Charles Mingus vystupuje na U.S. Bicentennial v New York City, 4. července 1976.
Základní informace
Rodné jméno	Charles Mingus, Jr.
Narození	22. dubna 1922 Americká vojenská základna v Nogales, Arizona, USA
Původ	Los Angeles, Kalifornie
Úmrtí	5. ledna 1979 (56 let) Cuernavaca, Mexiko
Příčina úmrtí	amyotrofická laterální skleróza
Žánry	Bebop, avant-garde jazz, post-bop
Povolání	kontrabasista, skladatel, kapelník
Nástroje	kontrabas, klavír, violoncello, pozoun
Aktivní roky	1943–1979
Vydavatelé	Atlantic, Candid, Columbia, Debut, Impulse!, Mercury, United Artists
Ocenění	Guggenheimovo stipendium (1971) Síň slávy Grammy (1994) Cena Grammy za celoživotní dílo (1996) Cena Grammy za celoživotní dílo (1997) Síň slávy Grammy (1998) … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Sue Mingus (do 1979)
Děti	Eric Mingus
Sídla	Cuernavaca (do 1979) Arizona New York
Web	mingusmingusmingus.com
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Mingus je pokládán za jednoho z největších jazzových hudebníků a skladatelů 20. století. Během svého života nahrál několik vysoce ceněných alb. Jeho skladby nejsou moc často prováděny jinými jazzovými hudebníky, a to i přes svou melodičnost a osobitost. Jeho ansámbly prošla spousta jazzových muzikantů, někteří z nich se později proslavili se svými vlastními soubory. Mingus dokázal často překvapit nejen tím, že si do svých ansámblů vybíral méně známé hudebníky, ale i nekonvenční nástrojovou pestrostí svých ansámblů.

Mingus byl také náchylný k depresím. Střídala se u něj krátká extrémně tvořivá období a dlouhá období, kdy nesložil téměř nic. Jeho výbušný temperament ho „proslavil“ téměř stejně jako jeho hudba. Vysloužil si jím přezdívku „Angry Man of Jazz“ (Zlý muž jazzu).

Jeho hudba je živelný a oduševnělý hard bop, ovlivněný gospely a free jazzem. I když sám Mingus nenáviděl jakékoli škatulkování, tvoří jeho vlastní hudba jedinečnou jazzovou kategorii, která spojila tradiční jazz s do té doby neprozkoumanými jazzovými zákoutími. Mingus kladl důraz hlavně na kolektivní improvizaci; vždy dával pozor na to, jak se nechává každý hudebník ovlivnit skupinou jako celkem. Když sestavoval jednotlivé ansámbly, vybíral si hudebníky nejen podle jejich schopností, ale velmi důležitá pro něj byla také jejich osobnost. Snažil se vytvořit jedinečnou hudbu, kterou měli hrát jedineční lidé.

Díky svému výjimečnému způsobu kompozice pro středně velké soubory a pro schopnost vyzdvihnout talent jednotlivých členů ve svých seskupeních bývá často označován za následovníka hudebního odkazu Duke Ellingtona, jehož si Charles vážil a choval k němu obdiv.