Charles Lennox, 2. vévoda z Richmondu

Pocházel z nemanželského potomstva Karla II. a jeho milenky Louisy de Keroual, vévodkyně z Portsmouthu, byl jediným synem 1. vévody z Richmondu. V letech 1719–1720 absolvoval kavalírskou cestu po Evropě, pobýval ve Francii, Nizozemí, Itálii a v Rakousku. Po návratu do Anglie sloužil v armádě a již v roce 1722 byl kapitánem. V letech 1722–1723 byl krátce poslancem Dolní sněmovny, po otci pak zdědil titul vévody a vstoupil do Sněmovny lordů (1723), od roku 1724 byl plukovníkem a královským pobočníkem. V roce 1726 obdržel Podvazkový řád, zároveň byl lordem komořím Jiřího I. a Jiřího II. a při korunovaci Jiřího II. v roce 1727 zastával čestnou funkci Lord High Constable.[pozn. 1] V letech 1735–1750 byl nejvyšším štolbou království,[pozn. 2] od roku 1735 zároveň členem Tajné rady. V letech 1735–1736 byl starostou v Chichesteru.[pozn. 3] Po babičce Louise de Keroual zdědil v roce 1734 francouzský titul vévody d'Aubigny (nárok na tento titul byl formálně potvrzen Ludvíkem XV. až v roce 1776 jeho synovi). Souběžně postupoval v armádní hierarchii, byl povýšen na brigádního generála (1739), na počátku války o rakouské dědictví získal hodnost generálmajora (1742) a po boku Jiřího II. se zúčastnil bitvy u Dettingenu.[3] V roce 1745 jako velitel azsahoval proti jakobitskému povstání ve Skotsku a téhož roku dosáhl v rychlém sledu hodností generálporučíka a generála. Po skončení válek o rakouské dědictví byl vyslancem ve Francii (1748–1749), na tomto postu jej následoval jeho švagr William Keppel, 2. hrabě z Albemarle.

Byl členem Královské společnosti a v letech 1749–1750 prezidentem Královské společnosti starožitností, obdržel čestný doktorát v Cambridge. Mimo jiné proslul jako hráč kriketu a mecenáš umění. Zemřel v Godalmingu v jižní Anglii v srpnu 1750 ve věku 49 let, na postu nejvyššího štolby jej nahradil William Cavendish, 4. vévoda z Devonshire, pozdější premiér.

Caroline Fox, baronka Holland, nejstarší dcera 2. vévoda z Richmondu (Joshua Reynolds, 1758)

Během kavalírské cesty se v Haagu oženil se Sarah Cadogan (1706–1751), dcerou významného vojevůdce a diplomata, hraběte Williama Cadogana. Měli spolu dvanáct dětí, z nichž pět zemřelo v dětství. Dědicem titulů byl starší syn, polní maršál Charles Lennox, 3. vévoda z Richmondu (1735–1806). Mladší syn lord George Lennox (1737–1805) byl generálem a dlouholetým poslancem Dolní sněmovny. Čtyři dcery byly jako významné osobnosti britské aristokratické společnosti 18. století známy pod souhrnným označením Lennox sisters. Nejstarší z nich, Georgiana (1723–1774), byla manželkou ministra války Henryho Foxe, barona Hollanda. Další dcera Emilia (1731–1814) se provdala do Irska a její manžel James Fitzgerald, 20. hrabě z Kildare (1722–1773), byl povýšen na vévodu z Leinsteru. Do Irska svým sňatkem zamířila také Louisa (1743–1821), provdaná za Thomase Conollyho (1738–1803), který byl potomkem předsedy irského parlamentu Williama Conollyho a jedním z největších, i když zadlužených irských velkostatkářů. Jejich sídlem byl zámek Castletown House (hrabství Kildare). Nejmladší dcera Sarah (1745–1826) vyrůstala nejprve u své starší sestry v Irsku, poté byla vyslána ke dvoru, kde se jí rodina snažila zajistit pozici milenky pozdějšího krále Jiřího III. Po nevydařeném manželství s Charlesem Bunburym a poměru s lordem Williamem Gordonem se nakonec podruhé provdala v roce 1781 za skotského šlechtice a důstojníka George Napiera (1751–1804). S ním měla osm dětí, čtyři synové dosáhli v armádě hodnosti generála a za napoleonských válek byli známí pod společným označením Wellington's Colonels.

Jeho švagry byli dlouholetý první lord admirality James Berkeley, 3. hrabě Berkeley (1681–1736), a generál a diplomat William Keppel, 2. hrabě z Albemarle (1702–1754).