Charles Harper Bennett

Vylepšil proces želatinového stříbra vyvinutý Richardem Leachem Maddoxem, nejprve v roce 1873 metodou vytvrzování emulze, čímž byla odolnější vůči tření, a později v roce 1878 Bennett zjistil, že prodlouženým zahříváním lze citlivost emulze výrazně zvýšit. Tato zvýšená výsledná citlivost umožnila fotografování za 1/25 sekundy, což připravilo cestu pro snímek.

Fotografie bezhlavého zvířete opakovaně přitahovala pozornost odborníků na historii fotografie. Charles Harper Bennett ji pořídil 6. června 1881. Bennett byl synem surreyského kloboučníka a v 70. letech 19. století zahájil podnikání s prodejem fotografického vybavení. V roce 1878, když se snažil najít způsob, jak zkrátit expozici, si uvědomil, že kolodiový proces nelze nijak urychlit a k okamžitému zafixování obrazu je zapotřebí zcela nové složení emulze. V té době další fotograf, anglický lékař Richard Leach Maddox, již v této oblasti dosáhl úspěchu a nahradil kolodium želatinou. Bennett se zavázal Maddoxovu metodu zdokonalit. Podařilo se mu snížit rychlost závěrky z několika sekund na 1/25 sekundy. Bennett se rozhodl demonstrovat tuto technologii a potřeboval efektivní demonstrační metodu. Přivázal dynamit na krk mezka, postavil kameru na stativ a potom vyhodil zvíře do vzduchu. Podařilo se mu pořídit snímek v okamžiku, kdy už hlava létala na kusy, ale tělo mezka pořád stálo a nemělo čas spadnout. To demonstrovalo vysokou rychlost fotografování. Popis experimentu a výsledky Bennettovy práce byly publikovány v časopise Scientific American. Technologie byla úspěšně implementována a Bennett získal patent. Tisk ho za týrání zvířat kritizoval. Protože Bennettův otec byl kloboučník, noviny začaly používat frázi „šílený jako kloboučník“ z „Alenky v říši divů“. Podle jiné verze byl experiment proveden z podnětu generála americké armády Henryho Larcoma Abbota a několik dalších vojenských pracovníků ze základny Willet's Point (New York) a fotograf s nimi neměl žádný přímý vztah.[1]