Charles Gagnon (umělec)

Charles Gagnon se narodil a vyrostl v Montrealu. Studoval grafické umění a interiérový design na Parsons School of Design v New Yorku, poté pokračoval na New York School of Interior Design.[2] Navštěvoval také večerní kurzy na Newyorské univerzitě, kde studoval u Paula Bracha (1955–1960).[2] Vzkvétající experimentální avantgarda města ho fascinovala a přispěla k rozvoji jeho přístupu:[3] V New Yorku byl v době, kdy se umělci Robert Rauschenberg a Jasper Johns odpoutali od abstraktního expresionismu.[4] Během těchto let, stimulován egyptským křídlem Metropolitního muzea, stejně jako britskými malíři, které viděl v New Yorku,[2] a samotným městem, zejména jeho znaky a opotřebovanými povrchy některých budov,[3] působil jako malíř a fotograf.[5] Později se měl nazývat členem New York School of Montreal, ačkoli žádná taková škola nikdy neexistovala.[4]

Když se vrátil do Montrealu, začal produkovat nejen obrazy, ale i konstrukce boxů.[5] Začal do svých obrazů v New Yorku začleňovat písmena a čísla, a začal vytvářet velká čtvercová a obdélníková chromatická pole, která jako by do sebe zapadala.[6] Jejich uspořádání členilo kompozici a vytvářelo okenní otvory. Zvláštní zájem této série s názvem Gap Paintings spočívá v prostorové nejednoznačnosti způsobené souhrou formálních protikladů – mezi přímou linií a cákanci barvy či gestickými tahy, mezi rovinností barevných ploch a pocitem hloubky vytvářené jejich překrýváním.[6] Série The Gap (1962–1963) měla také krajinářský rozměr, jak napovídaly zelené plochy a průhledy do obrazového prostoru.[6]

Po této sérii Gagnon rozvinul myšlenku kontrastních povrchů a materiálů.[5] Vytvářel také sítotisky, zvukové koláže a experimentální filmy.[5] Jeho malba spadá do několika hlavních období: bílé malby (1967–1969), markerů / Marqueurs (1973–1974), se Splitscreenspace series (1976 až 1983) a word paintings (1986 až 1990).[5] Gagnon také pracoval s fotografií, a to zejména na konci 70. let. V 90. letech střídal fotografii a malbu, až obojí spojil.[5] Jak napsal jeden historik umění, jeho umění je potvrzením toho, že malba může být zároveň „abstraktní, reprezentativní, figurativní a konceptuální“.[7]

Gagnon měl za svůj život řadu retrospektiv a samostatných i skupinových výstav. Musée d'art contemporain de Montréal představilo jeho celkovou tvorbu v roce 2001. V roce 2000 Kanadské muzeum současné fotografie a Kanadská národní galerie v Ottawě uspořádaly výstavy jeho fotografií; a v roce 2004 uskutečnila Kanadská národní galerie výstavu jeho prací.[8] Umělcova díla jsou v mnoha veřejných galeriích, včetně National Gallery of Canada.[1]

Gagnon začal svou učitelskou kariéru na Loyola College (nyní Concordia University ) v Montrealu. V roce 1975 nastoupil na katedru vizuálních umění na Ottawské univerzitě, kde vyučoval fotografii a mediální umění až do svého odchodu do důchodu v roce 1996.[9]

Zemřel na mrtvici v Montrealu 16. dubna 2003.[10]

Přijímací stipendium Charlese Gagnona Master of Fine Arts bylo založeno v roce 2004 katedrou vizuálních umění, University of Ottawa po jeho smrti.[9]

Gagnonova dcera je spisovatelka, kulturní kritička, kurátorka a pedagožka Monika Kin Gagnon,[11] jejíž práce zkoumá rasu, etnicitu a pohlaví v médiích, alternativních médiích a kulturní dopady globalizace.[12] Věnovala se také projektům kolem světové výstavy Expo '67.