Charles Colbert, markýz de Croissy

Charles-François Colbert, markýz de Croissy et de Torcy (Charles-François Colbert, marquis de Croissy et de Torcy) (5. srpna 1629, Remeš, Francie28. července 1696, Versailles, Francie) byl francouzský státník a diplomat, mladší bratr Jeana-Baptista Colberta. Od mládí zastával správní funkce ve francouzských provinciích, později byl diplomatem a účastníkem řady mírových jednání. V letech 1668–1674 byl vyslancem v Anglii a nakonec ministrem zahraničí (1680–1696). Patřil k významným osobnostem dobyvačné zahraniční politiky Ludvíka XIV., v roce 1676 získal titul markýze. Funkci ministra zahraničí po něm převzal syn Jean-Baptiste Colbert, markýz de Torcy, který ji vykonával do smrti Ludvíka XIV.

Charles Colbert, markýz de Croissy
Francouzský ministr zahraničí Charles Colbert de Croissy
Narození5. srpna 1629
Remeš
Úmrtí28. července 1696 (ve věku 66 let)
Versailles
Povolánístátník a diplomat
Oceněnídůstojník Řádu svatého Ducha
rytíř Řádu sv. Michala
DětiJean-Baptiste Colbert, markýz de Torcy
RodičeNicolas Colbert de Vandières a Marie Pussortová
PříbuzníNicolas Colbert a Jean-Baptiste Colbert (sourozenci)
Jean Baptiste Joachim Colbert, Marquis de Croissy[1] (vnuk)
Funkcesprávce pařížské obce (1668–1675)
intendant Metského generalitétu
intendant Štrasburského generalitétu
intendant Amienského generalitétu
velvyslanec
 více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Mládí

Pocházel z obchodnické rodiny, která během 17. století dosáhla významu ve státních službách a získala několika šlechtických titulů, byl mladším bratrem prvního ministra Jeana-Baptista Colberta. Narodil se jako pátý syn bankéře Nicolase Colberta (1590–1661) a jeho manželky Marie Pussortové (1598–1659). Nicolas působil jako bankéř v Remeši, odkud krátce po Charlesově narození rodina přesídlila do Paříže. Charles od mládí působil ve státních službách a vlivem svého bratra se již v roce 1654 stal intendantem armády lokalizované v jižní Francii. Od roku 1656 byl intendantem v Alsasku a zároveň parlamentním radou v Metách. Ještě za éry kardinála Mazarina pobýval na několika diplomatických misích v německých zemích. V roce 1662 byl prezidentem parlamentu v Metách a v letech 1663–1665 královským zplnomocněncem v provinciích Touraine, Anjou a Maine. Během devoluční války zastával funkci generálního ubytovatele armády (1667–1668). V letech 1668–1675 byl intendantem v Paříži a Île-de-France, tento úřad ale již fakticky nevykonával, protože v té době pobýval jako vyslanec v Londýně. Od roku 1663 byl právníkem u státní rady (maître des requêtes) a od roku 1669 řádným členem státní rady, zastával také čestnou dvorskou funkci pokladníka královských řádů (Grand Trésorier des Ordres du Roi).

Diplomat a ministr zahraničí

Erb rodu Colbertů

V roce 1668 byl francouzským delegátem při uzavření Cášského míru, kterým Francie mimo jiné potvrdila svůj nárok na dobytá města ve Flandrech a Colbert poté usiloval o funkci intendanta v tomto regionu. V letech 1668–1675 byl vyslancem v Londýně, výsledkem této diplomatické mise byla především Doverská smlouva, která zajišťovala Anglii francouzskou finanční podporu a směřovala ke spojenectví proti Nizozemí. Poté, co Anglie odstoupila od spojenectví, podílel se od roku 1676 na diplomatických jednáních v Nijmegen, která v letech 1678–1679 skončila uzavřením několika mírových smluv (Nijmegenský mír). V roce 1679 byl vyslán do Bavorska, kde jménem králova nejstaršího syna, dauphina Ludvíka, požádal o ruku princezny Marie Anny Bavorské (sňatek byl uzavřen v zastoupení koncem ledna 1680 v Mnichově).

Když byl v roce 1679 odvolán dosavadní zahraniční ministr markýz de Pomponne, na jeho místo byl po návratu z Bavorska jmenován v únoru 1680 Charles Colbert. Jako ministr zahraničí musel akceptovat názory Ludvíka XIV., do jeho kompetencí navíc zasahovali další vlivní ministři, mimo jiné jeho bratr Jean-Baptiste a synovec Jean-Baptiste Colbert, markýz de Seignelay nebo ministr války markýz Louvois. Přesto patřil k významným strůjcům kontroverzní politiky reunií (připojování území na východní hranici Francie, která historicky spadala pod Francouzské království). Reunie vedly k válce (1683–1684), díky níž Francie získala Alsasko, Lucembursko a Štrasburk. Rostoucí moc Ludvíka XIV. o několik let později pod záminkou Falckého dědictví vedla ke vzniku široké protifrancouzské koalice a devítileté válce (1688–1697). Francie sice ještě počátkem 90. let slavila úspěchy na bitevních polích, ale kvůli finančním potížím začaly v roce 1696 probíhat separátní mírové rozhovory s Nizozemím. Charles Colbert jako ministr zahraničí připravil půdu pro mírová jednání, smlouva z Rijswijku byla ale uzavřena až v roce 1697. Charles Colbert de Croissy zemřel již v červenci 1696 na zámku ve Versailles. Za zásluhy získal Řád sv. Ducha a Řád sv. Michala.

Rodina

V roce 1664 se oženil s Françoise Bérault (též Béraud, 1642–1719), dcerou bohatého bankéře a dvořana Jacquese Béraulta. Françoise při příležitosti sňatku obdržela vysoké finanční věno a navíc byla dědičkou panství Torcy a Croissy (východně poblíž Paříže), od jejichž názvu byl odvozen titul markýze pro tuto rodovou větev. Z jejich manželství pocházelo sedm dětí:


Odkazy

Reference

  1. Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.

Literatura

  • CRONIN, Vincent: Ludvík XIV.; Praha, 1999 271 s. ISBN 80-242-0243-3

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.