Charles Cerny

Karel Černý, častěji Charles Cerny (12. srpna 1892 Praha[1] – 1965 Paříž) byl malíř českého původu žijící ve Francii.

Charles Cerny
Karel Černý (1959)
Narození12. srpna 1892
Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. února 1965 (ve věku 72 let)
Paříž Francie Francie
Národnostčeská
Povolánímalíř, grafik, hudebník a překladatel
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život
V. Darras, článek o Karlu Černém, 1931

Mládí a studia

Narodil se matce Anně Fialové (1871–??). Následující rok, po svatbě matky s továrním skladníkem Antonínem Černým (1866–??), ho otec legitimizoval.[1][2] Karel Černý byl jejich jediný syn. Manželství rodičů bylo později rozvedeno.[3]

Jeho učiteli malířství byli malíř a grafik Baltazar Kašpar Kutina (1853–1923) a malíř Jaroslav Šetelík (1881–1955). Vyučil se u grafické firmy Husník a Häusler.[p 1] Na podnět Františka Adolfa Šuberta a Františka Xavera Harlase se věnoval i studiu malířství. Jeho prvním významným dílem, které vytvořil v devatenácti letech a upoutal jím pozornost byl obraz Panoráma Prahy z Riegrových sadů.[4]

V roce 1911 odešel do Vídně.[3] Zde studoval u malíře akvarelů Fritze von Lach (1868–1933), dále studoval v Mnichově a od roku 1913 žil v Paříži.[5] V roce 1914 zde vystavil své první dílo na Salonu nezávislých (Salon des indépendants) a již toto první veřejné vystoupení vzbudilo pozornost. Těsně před vypuknutím války cestoval po Francii, Belgii a Holandsku.

V cizinecké legii

Po vypuknutí první světové války se přihlásil jako dobrovolník do francouzské armády, ale místo proti Němcům byl proti své vůli odeslán do Afriky a nasazen v cizinecké legii v Alžírsku a Maroku. (Český tisk si povšiml v červenci 1915 jeho přítomnosti v Maroku, kterou interpretoval jako osud nedobrovolného občanského zajatce přemístěného do Afriky, od května 1915 údajně nezvěstného.[6] To je ale v rozporu s malířovými osobními vzpomínkami, podle kterých odcestoval do Afriky již jako voják.) Během dovolenky v roce 1916 se oženil s Marií (Mado) Bassinghi. Po onemocnění úplavicí byl zařazen do vojenské kapely a na konci války se stal jejím kapelníkem; pod jeho řízením hrála tato kapela 29. října 1918 ve Fezu českou a slovenskou hymnu a píseň Hej Slované. Jeho obraz Panorama Fezu zakoupila místní městská rada pro zasedací síň.[7]

Po první světové válce
Nárameník oficiálního malíře námořnictva

Po skončení války pravidelně vystavoval svá díla v Salonu nezávislých[8] a Salonu francouzských umělců. Studoval na Julianově akademii (Académie de Julian) a na živobytí si vydělával různými povoláními (hudebník, rytec, překladatel).

V roce 1952 byl oceněn titulem oficiální malíř námořnictva (peintre officiel de la Marine).[9][p 2]

Dílo

Dílo Karla Černého bylo rozmanité v obsahu i formě. Mezi jeho náměty patřily zejména krajiny, žánrové obrazy, portréty, akty, plakáty a ilustrace. Tvořil různými technikami – olejem, akvarelem, temperou i kresbou.[10] Inspirací mu byly námořní náměty a náměty z jeho cest (zejména z Maroka, Nizozemska a Itálie).

Výstavy v Československu

Odkazy

Poznámky
  1. Jakub Husník byl vynálezce světlotisku.
  2. Tento titul je udělován od roku 1830 francouzským ministrem obrany umělcům, kteří zasvětili své dílo moři, námořnictvu a námořníkům.

Reference
  1. Matrika narozených, sv. Apolinář, 1891-1894, snímek 260, Záznam o narození a křtu a poznámka o legitimizaci
  2. Matrika oddaných, Vršovice, 1884-1886, snímek 173, Zápis o sňatku Antona Černého a Anny Fialové
  3. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 75, obraz 330, Černý Anton, 1866
  4. Český malíř a legionář Karel Černý v Paříži. Národní politika. 13. 1. 1931, s. 6. Dostupné online.
  5. Galerie Platýz: Karel (Charles) Černý
  6. Zlořády v táborech občanských zajatců ve Francii. Národní politika. 31. 7. 1915, s. 1–2. Dostupné online.
  7. Český malíř a legionář Karel Černý v Paříži. Narodní politika. 13. 1. 1931, s. 6. Dostupné online.
  8. Češi a Češky v pařížském salonu „neodvislých“. Národní politika. 18. 2. 1931, s. 8. Dostupné online.
  9. Expertisez.com: Charles Cerny (francouzsky)
  10. Galerie Platýz: Karel (Charles) Černý
  11. Karel Černý: V cizinecké legii. Národní listy. 30. 7. 1921, s. 1. Dostupné online.
  12. Obrazy z Francie. Lidové noviny. 9. 7. 1932, s. 2. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.