Chariš

Torzo zástavby v Chariš. V popředí plochy, které byly v 90. letech upraveny pro výstavbu, ale pak nevyužity.

Od 90. let se v prostoru Chariše plánovala rozsáhlá bytová výstavba s cílem vytvořit zde lidnaté sídlo městského typu, navržené pro cca 10 000 rodin.[3] Došlo zde dokonce k výstavbě inženýrských sítí a komunikační sítě, ale tento obytný soubor se nepodařilo zaplnit výstavbou. Dle stavu k roku 2014 se tak uprostřed zdejších pahorků a lesů rozkládala nadále plocha o velikosti víc než 1 kilometr čtvereční s uliční sítí ale stálo tu jen několik desítek domů v její jižní části.[3] K neúspěchu Chariše přispělo i propuknutí druhé intifády, během které o lokalitu situovanou nedaleko Zelené linie i lidnatých měst obývaných izraelskými Araby ztratili zájem případní obyvatelé i developeři.[8] Roku 2003 se do Chariše nastěhovalo cca 50 nábožensky orientovaných rodin.[4]

V reakci na intifádu se v dubnu 2005 v této oblasti ovšem usadila i další skupina Židů, která založila cca 2 kilometry východně od Chariše malou osadu Micpe Ilan, respektive osídlila již existující polovojenský opěrný bod typu nachal založený zde v červnu 2002. Civilní usídlení v Micpe Ilan organizovalo sdružení Or Mesimot. Komunita byla pojmenována podle izraelského astronauta Ilana Ramona.[4] Byla postupně vybavována běžnou infrastrukturou. Zpočátku nebyla uznávána jako samostatná obec,[9] ale od roku 2009 je administrativně samostatnou obcí.[2]

V samotném torzu zástavby v Chariši se od počátku 21. století začalo plánovat využití zdejších pozemků pro výstavbu města určeného pro ultraortodoxní Židy. S tím nesouhlasili místní sekulární obyvatelé, ať už z Chariše nebo z okolních vesnic, a také izraelští Arabové. Ti se obávali, že jejich vesnice Umm al-Kutuf, ležící jen několik set metrů severovýchodně od stávajícího Chariše, bude obestavěna novým městem a proměněna v izolovanou enklávu.[8] Plán naopak podporoval Ariel Atias, tehdejší ministr bydlení a výstavby Izraele ze strany Šas, stejně jako starosta Kacir-Chariš Nisim Dahan, který za tutéž stranu dříve zasedal v Knesetu. Vláda přesto roku 2009 finální rozhodnutí o výstavbě odložila.[10]

Koncem roku 2009 rozhodl Kneset redukovat navrhovanou kapacitu výstavby v Chariši na 50 000 obyvatel. Starosta Kacir-Chariš Nisim Dahan toto omezení kritizoval.[11] V březnu 2010 izraelská vláda ustavila zvláštní výbor pro podrobné plánování výstavby v Chariši. Zároveň schválila vyvlastnění 1000 dunamů pozemků (1 kilometru čtverečního) pro tyto účely. Proti plánované výstavbě ale protestovaly asi dvě stovky zástupců obyvatel ze stávající malé zástavby v Chariši a z okolních sekulárních vesnic. Ti se obávali, že výstavba ultraortodoxního města nakonec přesáhne povolený limit a dojde k vytvoření obytného souboru se 100 000 obyvateli.[8] Někteří dokonce mluvili o možném nárůstu města až na 150 000 obyvatel. Zablokovali kvůli tomu na protest dočasně nedalekou dálnici číslo 65.[12]

Výstavba města Chariš podle stavu z dubna 2016.

Nakonec byl koncept výlučně ultraortodoxního města opuštěn a roku 2015 začala v lokalitě masivní bytová výstavba s cílem vytvořit městský celek se smíšenou populací. V konečném demografickém mixu se očekávalo, že podíl ultraortodoxních Židů bude cca 10 %, 35 % populace mělo být národně náboženské, zbytek sekulární. Podle údajů ze srpna 2015 se již v listopadu 2015 očekávalo nastěhování prvních několik set nových obyvatel. Od ledna 2016 mělo začít pravidelné stěhování 500 rodin každé tři měsíce, přičemž tempo se mělo postupně zvyšovat s tím, jak developer bude předávat další obytné budovy. Do pěti let měla populace Chariše dosáhnout 70 000 a do 10 let se počet obyvatel projektoval na 100 000.[13] Podle stavu k dubnu 2016 probíhala již na velké ploše budoucího městského celku bytová výstavba a řada obytných domů se již nacházela v pokročilé fázi výstavby.

Autorem projektu je Chajim Kehat ze studia Mansfeld-Kehat. Uvedl, že jeho cílem bylo navrhnout město, které nebude jen monofunkčním obytným souborem předměstského typu (jako v 90. letech 20. století založený Modi'in mezi Tel Avivem a Jeruzalémem). Urbanistický koncept Chariše vychází z původních plánů a zástavba je tudíž přizpůsobena požadavkům ultraortodoxních Židů (absence výškových budov, důraz na pěší komunikace a rozptýlený charakter občanské vybavenosti v docházkové vzdálenosti).[13]

• vádí Ara

• Oficiální stránky