Chľaba

Obec leží 12 kilometrů severovýchodně od Štúrova, v jihovýchodním úpatí sopečného pohoří Burda a Podunajské nížiny při soutoku řek Ipeľ s Dunajem, které tvoří jeho východní a jižní hranici a také určují státní hranici s Maďarskem. Na severu je území ohraničeno Kováčovskými kopci. Východní část je tvořená údolní rovinou mezi vodními toky, západní část ležící v pohoří je tvořena andezity a jejich vulkanickými zbytky. Nadmořská výšky se pohybuje v rozmezí 101 až 395 m n. m., střed obce je ve výšce 115 m n. m. Na odlesněných jihovýchodních úbočích se nachází vinice. Lesní porosty jsou tvořené duby, habry a akáty. Půdní typy zastupují hnědozemě, lesní hnědozemě, lužní a nivní typy.[2][3]

V západní části území byla v roce 1966 na rozloze 364,14 hektarů vyhlášená národní přírodní rezervace Kováčovské vrchy-jih.[3]

Archeologické nálezy potvrzují osídlení neolitu. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1138, kdy je zmiňována jako rybářská obec Helenba, v roce 1362 Helumba, v roce 1335 jako Heleba a od roku 1948 Chľaba.[4][5]

Patřila dömöšskému proboštství a od 13. století ostřihomskému arcibiskupství a od rou 1523 ostřihomské kapitule.

V roce 1339 obec náležela do královského loveckého revíru.

Hlavní obživou bylo zemědělství, vinohradnictví, po druhé světové válce v rámci jednotného zemědělského družstva to bylo zelinářství, vinohradnictví a rybolov.[5]

V obci je:

• Římskokatolický kostel svatého Emricha z roku 1795 postavený v barokním slohu a koncem 19. století klasicisticky přestavěn.[6][7]
• Pivniční muzeum z roku 2005, jehož základem jsou vinné sklípky (slovensky: vinné pivnice)

V obci se nachází rekreační oblast Kováčov.