Cento (báseň)

Cento je báseň vytvořená z veršů nebo jejich částí, které byly převzaté od jiných autorů (především Homéra a Vergilia) a uspořádané do nové formy nebo pořadí. V novém kontextu se mění i jejich smysl a pro docenění básně je nutné, aby čtenář znal původní dílo.

Etymologie

Latinské slovo cento (-nis, m) je odvozené od řeckého κεντρόνη, které původně znamenalo deku sešitou z útržků různých látek.

Historie

Centonární básně v latinském jazyce vznikají již koncem 2. století n. l., ale spolehlivě datované pocházejí až z 4. a 5. století. Z období pozdní antiky se jich zachovalo celkem šestnáct.[1] [2]

Autorem nejstaršího a jediného dramatického centonu Médea je podle Tertulliana Hosidius Geta, který žil na přelomu 2. a 3. století n. l.

Ausonius (310–395) komentoval formu a obsah vergiliánského centonu a podle svých pravidel sestavil Cento nuptialis (Svatební cento).

Faltonia Betitia Proba (352–384) složila rozsáhlé Cento Vergilianus de laudibus Christi, kde v 700 verších líčí příběhy Starého a Nového zákona.

Ve středověku zájem o cento upadá, jeho obliba vzrůstá opět v humanismu, centonární techniku používali v 16. a 17. století také čeští autoři.

Z moderní literatury obsahuje prvky centonu například báseň The Waste Land (Pustina) T. S. Eliota (1888–1965), který v ní cituje pasáže z děl Vergilia, Homéra, Shakespeara a dalších autorů.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cento (poetry) na anglické Wikipedii.

  1. BAŽIL, Martin. Pozdněantické cento jako intertextuální literární forma, I [online]. Jednota klasických filosofů [cit. 2021-04-06]. Dostupné online.
  2. OKÁČOVÁ, Marie. Centones Vergiliani: intertextuální analýza pozdně antických centonárních epyllií s mytologickou tematikou. Brno, 2011 [cit. 2021-04-06]. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Daša Bartoňková. Dostupné online.

Literatura
  • OKÁČOVÁ, Marie. Centones Vergiliani : Klasická poezie "pod kaleidoskopem". [s.l.]: Koniasch Latin Press ISBN 978-80-87773-38-3.
  • HUBECIUS, Jan; MARTINIDES, Bartoloměj. Dva humanistické popisy Prahy. [s.l.]: Jednota klasických filologů ISBN 978-80-904945-5-8.
  • AUSONIUS. Poslední legrace. [s.l.]: Herrmann a synové ISBN 978-80-87054-61-1.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.