Říše Wej

Říše Wej neboli Cchao Wej byl státní útvar, jenž se nacházel na čínské centrální rovině a jeho hlavní městem byl Luo-jang. Říše existovala v období tří říší v letech 220–265 a vznikla jako nástupnický stát říše Chan. Stát Wej de facto založil ministr Cchao Cchao, ale posledního císaře z celočínské dynastie Východní Chan formálně sesadil z trůnu jeho syn Cchao Pchi roku 220. Ten si také vzal za manželky dvě dcery posledního císaře.[1] a prohlásil se zakladatelem nové císařské dynastie Wej. Následkem toho další lokální vůdci, Liu Pei a Sun Čchűan, s nimiž zápolil už Chaův otec, vyhlásili vlastní nezávislé státy, Šu-chan a Východní Wu, jež se Cchao Pchiovi nepodařilo nikdy dobýt. Dynastie Wej však neměla dlouhého trvání, od moci byla odstavena roku 265 dynastií Ťin, jež ostatní čínské státy dobyla a Čínu roku 280 znovu sjednotila. K Cchaovým nejvýznamnějším politickým reformám patřilo zavedení systému devíti hodností a nestranně spravedlivého, který k jeho trůnu dokázal dostat mnoho schopných mužů. Na druhou stranu byla jeho vláda pokládána za krutou[2] a došlo též ke značnému úbytku obyvatel.

Wej 魏 ←  220–266  →
geografie
hlavní město:	Pien-ťing (220–226) Luo-jang (226–266)
obyvatelstvo
počet obyvatel:	zhruba 4 miliony (rok 260)
jazyky:	staročínština
náboženství:	taoismus, konfucianismus, čínské lidové
státní útvar
státní zřízení:	monarchie
státní útvary a území
předcházející: Říše Chan následující: Říše Ťin (265–420)