Carlotta Corpronová

Corpronová se narodila v Blue Earth, Minnesota.[1] Její otec, Alexander Corpron, byl lékař a přestěhoval se s celou rodinou do Indie, kde sloužil jako lékařský misionář.[2] Navštěvovala "přísnou anglickou internátní školu " umístěnou v himálajských horách.[2]

Poté, co strávila většinu svého mládí v Indii, se v roce 1920 vrátila do Spojených států, aby studovala umění na Michigan State Normal College, kde v roce 1925 získala titul B.S. v uměleckém vzdělávání.[3] Pokračovala ve studiu designu látek a výtvarné výchovy na Columbia University's Teachers College a v následujícím roce získala magisterský titul.[2]

Corpronová se živila jako učitelka umění, nejprve na Women's College of Alabama (1926-1928; nyní Huntington College) a poté na University of Cincinnati 's School of Applied Art (1928-1935). Corpronová koupila svůj první fotoaparát v roce 1933.[4] V roce 1935 přijala práci lektorky fotografie, designu a dějin umění na Texas State College for Women (v současnosti známé jako Texas Woman's University) v Dentonu. Nejprve používala fotoaparát k dokumentaci studentských uměleckých děl.[5] Její učení a „fotografická vize“ měly velký vliv na další generaci fotografů, kteří do Texasu přinesli techniky, které dříve nebyly k vidění.[6] Jednou z jejích studentek tam byla Ida Lansky.[7] Corpronová ovlivnila i další texaskou avantgardní fotografku Barbaru Maples.[8]

O vyučování Corpronová řekla: „Jsem jedním z těch šťastných jedinců na tomto světě, jejichž povolání a touha splývají. Učení mě nadevše baví a zjistila jsem, že když jsem se vypracovala jako kreativní fotografka, práce mých studentů se stala zajímavější.″[9]

V roce 1968 odešla z učení a zemřela v Dentonu v roce 1988.[1]

V létě 1936 se Corpronová rozhodla zdokonalit své fotografické techniky v Art Center v Los Angeles v rámci přípravy na výuku fotografického kurzu. Její nejstarší fotografická práce známá jako její „studie přírody“ byla pokračováním experimentů, které začala v Cincinnati. V dílech jako Korál a hvězdice (1944) se zaměřila na abstrakci a vzory přírodních forem. V dílech, jako je Design with Oil Tank (1942), Corpronová manipulovala s obrazy, aby zdůrazňovala geometrické formy překrýváním negativů. S podporou uměleckého oddělení na Texaské ženské univerzitě a jejích studentů začala Corpronová prohlubovat své vynalézavé studie.[10]

V roce 1933 se Corpronová začala věnovat černobílé fotografii a zpočátku se o ni zajímala jako o nástroj pro fotografování přírodních forem pro použití v kurzech textilního designu.[1][11] Její vysoce abstraktní estetika byla ovlivněna fotogramy Man Raye a László Moholyho-Nagye, kteří navštívili Denton v roce 1942, aby zde vyučovali světelnou dílnu.[1][12] Přibližně ve stejnou dobu přišel do Dentonu umělec György Kepes, aby napsal knihu a pomohl rozšířit její repertoár a představil Corpronové řadu modernistických technik včetně dvojité expozice a solarizace.[9]

Autorka je nejznámější díky několika sériím, které označovala jako "světelná poezie"[2] a které nazvala "Světelné kresby", ve kterých zkoumala světlo jako ústřední téma.[11] Vytvořila řadu světelných obrazů sledováním pohybu světel v zábavních parcích a další skupina obrazů se soustředila na zkreslené odrazy předmětů, jako jsou vejce.[1] K dispozici je také série obrázků, "Light Patterns", vytvořené fotografováním hry světla na listech papíru zavěšených uvnitř na zakázku navržené krabice.[2][3] Experimentovala také se solarizací a s ferrotypovými deskami.[2][13] Její nápadité a „ultramoderní“[14] zkoumání světla prolomilo novou půdu ve fotografické technice[15] a vybudovala si reputaci jako průkopnice americké abstraktní fotografie[16] a toho, co jeden učenec nazval „Texas Bauhaus“.[9]

Velkým obdivovatelem prací Corpronové se stal maďarský umělec György Kepes a některé její fotografie zahrnul do své vlivné učebnice z roku 1944 Jazyk vidění.[1][2] Dalším obdivovatelem její práce v tomto období byl Alfred Stieglitz, který plánoval její dílo vystavit, ale zemřel dříve, než tak mohl učinit.[2][11] Během 40. a začátkem 50. let měla řadu samostatných výstav v prestižních muzeích a galeriích a byla zařazena na výstavu „Abstrakce ve fotografii“ Muzea moderního umění (New York, 1952).[2]

V 50. letech 20. století tvorba Corpronové klesla kvůli špatnému zdraví a omezeným financím.[2] V roce 1975 však byla její práce zahrnuta do významné výstavy Muzea umění v San Franciscu „Women of Photography: An Historical Survey“, což vedlo k oživení zájmu o její práci.[2][17] V průběhu 70. a 80. let byla zahrnuta její díla na výstavách v řadě muzeí a galerií a dnes (2022) jsou její práce uloženy ve sbírkách MOMA (New York), Art Institute of Chicago, Dallas (Texas) Museum of Art, Museum of Contemporary Photography (Chicago) a další umělecké instituce.[2][3]

Její osobní archivy jsou ve sbírce Muzea amerického umění Amona Cartera v Texasu.

• Texas Bauhaus, El Paso Museum of Art (2006)[18]
• Carlotta Corpron: Designer with Light, Muzeum amerického umění Amona Cartera (1980)[19]
• Works on Paper: Southwest 1978, Dallas Museum of Art (1978)[20]
• Form and Light: 1942-1949, Marcuse Pfeifer Gallery (1977)
• Women in Photography: An Historical Survey, Sanfranciské muzeum moderního umění (1975)[21]
• Abstraction in Photography, Muzeum moderního umění (1952)[2]
• Captured Light, Dallas Museum of Fine Arts (1948)[22]