Carl Peters

Carl Peters (27. září 1856 Neuhaus an der Elbe – 10. září 1918 Bad Harzburg) byl německý koloniální podnikatel a cestovatel. Působil především v oblasti východní Afriky a významně se zasadil o vznik zdejší německé kolonie. Od roku 1891 zde působil jako říšský komisař. Byl znám svým nelidským chováním vůči domorodcům, které také vedlo roku 1897 k jeho propuštění ze státních služeb. Za svůj život vydal několik titulů, v nichž mimo jiné popisoval své cesty východní Afrikou.[1]

Carl Peters
Narození27. září 1856
Amt Neuhaus
Úmrtí10. září 1918 (ve věku 61 let)
Bad Harzburg
Místo pohřbeníStadtfriedhof Engesohde (52°20′58″ s. š., 9°45′5″ v. d.)
Alma materUniverzita Tübingen
Univerzita v Göttingenu
Humboldtova univerzita
Povoláníobjevitel, publicista, colonialist a politik
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Mládí

Carl Peters se narodil 27. září 1856 do rodiny Carla a Elisabeth Petersových.[2] Studoval na gymnáziu v Lüneburgu[2] a poté do roku 1876 na klášterní škole v Ilfeldu.[3] Následně pokračoval ve studiu na vysokých školách v Göttingenu, Tübingenu a Berlíně, kde se věnoval především právu,[3] filozofii, geografii a historii.[2] Roku 1879 úspěšně odpromoval a o rok později se vydal do Anglie, kde žil u svého zámožného strýce. Během následujících čtyř let se zabýval britskými dějinami a prvky britské koloniální správy.[3][1] Po svém návratu do Německa začal propagovat svoje představy koloniální politiky a podílel se na zrodu Společnosti pro německou kolonizaci (Gesellschaft für Deutsche Kolonisation), [3] předchůdce Německé Východoafrické společnosti. V téže době úspěšně složil habilitaci na univerzitě v Lipsku.[2]

Účast na německých kolonizačních projektech
Historická mapa Německé východní Afriky z roku 1892

Na podzim roku 1884 přicestoval Peters na východoafrické pobřeží poblíž Zanzibaru, aby zde skrze jednání s arabskými a africkými vládci zajistil oblasti pro německou kolonizaci. Jeho cíl se mu podařilo splnit během zhruba šesti týdnů, načež německý císař Vilém I. smlouvy uzavřené s východoafrickými náčelníky následujícího roku potvrdil.[2] Následně Německý kancléř Otto von Bismarck oficiálně prohlásil tato území za německý protektorát a Peters se stal předsedou nově vzniklé Německé Východoafrické společnosti.[3]

V dalších letech se vrátil do východní Afriky, kde se mu podařilo vyjednat smlouvu o pronajmutí území se Zanzibarským sultanátem, na základě níž se plocha Německé východní afriky rozšířila na 900 000 km2.[3] Maskováním výpravy do Equatorie za snahu osvobodit svého krajana Emina Pašu se Peters pokoušel získat další území pod německou svrchovanost, v tomto svém podniku však pro nedostatek podpory ze strany berlínské vlády neuspěl.[4] Především smlouva uzavřená s vládcem Ugandy byla anulována takzvanou Helgolandskou smlouvou z roku 1890, která stanovila sféry vlivu ve východní Africe.[3][pozn. 1]

Roku 1891 byl Carl Peters jmenován říšským komisařem pro Německou východní Afriku se sídlem v oblasti kolem hory Kilimandžáro.[2] Pro kruté a nelidská zacházení byl však povolán roku 1895 zpět do Německa a posléze o dva roky později po disciplinárním řízení propuštěn ze státních služeb.[3][2][pozn. 2] Peters poté odcestoval do Anglie, kde založil Průzkumnou společnost Dr. Carla Peterse a několik dalších sdružení a organizací, v rámci nichž organizoval další expedice především do východoafrických německých a britských teritorií a do povodí řeky Zambezi.[3]

Pozdější život
Pomník Carlu Pettersovi v Hannoveru

Roku 1909 si Peters vzal za manželku Theu Herbersovou a díky znovuzískané pozici říšského komisaře mu bylo umožněno pobírat státní penzi.[3] Na počátku první světové války se přestěhoval nazpět do Německa. Zemřel 10. září 1918 ve městě Bad Harzburg.[2]

Díla

Odkazy

Poznámky
  1. Území jižně od Zanzibaru mělo připadnout Německu, naopak severní oblasti Velké Británii, jež se výměnou zato vzdala malého ostrova Heligolandu ležícího v Evropě nedaleko německých břehů.[3]
  2. Roku 1905 mu však byl titul říšského komisaře navrácen.[2]

Reference
  1. Carl Peters [online]. Encyclopædia Britannica, 2013 [cit. 2013-03-03]. Dostupné online. (anglicky)
  2. BRUNS, Karin. Peters, Carl [online]. Neue Deutsche Biographie, 2001 [cit. 2013-03-03]. Dostupné online. (německy)
  3. BODDY-EVANS, Alistair. Biography: Carl Peters [online]. About.com [cit. 2013-03-03]. Dostupné online. (anglicky)
  4. KŘIVSKÝ, Petr; SKŘIVAN, Aleš. Století odchází: světla a stíny "belle époque". Praha: Aleš Skřivan ml., 2004. ISBN 80-86493-12-1. S. 228.

Literatura
  • BÜCKENDORF, Jutta. „Schwarz-weiß-rot über Ostafrika!“ Deutsche Kolonialpläne und afrikanische Realität. Münster: LIT-Verl., 1997. ISBN 3-8258-2755-0.
  • ESSNER, C. Deutsche Afrikareisende im neunzehnten Jahrhundert. Stuttagart: Steiner, 1985.
  • PERRAS, Arne. Carl Peters and German Imperialism 1856‒1918. A Political Biography. Oxford: Oxford University Press, 2004. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-24. ISBN 0-19-926510-0. Archivováno 24. 8. 2013 na Wayback Machine
  • REUSS, Martin. The Disgrace and Fall of Carl Peters. Morality, Politics, and „Staatsräson“ in the Time of Wilhelm II.. Central European History. Červen 1981, roč. 14, čís. 2, s. 110–141.
  • WIEBEN, Uwe. Carl Peters: das Leben eines deutschen Kolonialisten. Rostock: Neuer Hochschulschriftenverlag, 2000. ISBN 3-935319-05-3.
  • WINFIELD, J. A. Carl Peters and Cecil Rhodes. A Comparative Study of Imperialist Theory and Practice. [s.l.]: University of Connecticut, 1972. Disertační práce (Ph.D.).

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.