Carel Fabritius

• Pieter Carels
• Carel Fabricius
• Carolus Pietersz. Fabritius
• Carel Pietersz. Fabritius

Carelovo „příjmení“ Fabritius je doloženo až roku 1641 zápisem v knize sňatků (1. září 1641). Do té doby je doloženo označení patronymem Pieter Carels, např. v knize křtů (27. únor 1622), v zápisech z církevní rady a v deskách poldrových. (Jméno Fabritius, kterým se Carelův otec Pieter Jan Carelsz – ze své pozice v církvi zodpovědný za vedení knihy, resp. registrování křtů – podepsal v úvodu knihy křtů, bylo dopsáno později.) Při přijetí do církve se při zápisu do církevní členské knihy (květen 1641) označili Pieter Carels i bratr Barent jako „Timmerman“, řemeslník, tesař. (Ovšem často uváděná informace, že bratři Carel a Barent pracovali jako tesaři, není k r. 2018 doložena.[2]) V roce 1643 se v církevní členské knize uvádí Faber. Jak „Faber“, tak „Fabritius“ jsou latinizované formy slova „timmerman“. (Latinizované „Fabritius“ pochází z latinského „faber“, tj. obecně „řemeslník“.) Praxe užívat latinské jméno nebyla v církevním prostředí neobvyklá – jak Carelův dědeček, tak švagr je užívali běžně. Lze se domnívat, že se Carel chtěl jménem „Fabritius“ odlišit od ostatních nositelů běžného patronyma Pieter Carel.[3][4]

Prvními signovanými díly jsou v roce 1643 (asi; viz níže) „Zmrtvýchvstání Lazara“, jež je signováno Car. Fabr.[5], „Anděl přesvědčuje Hagar, aby se vrátila domů...“, které je signováno C P Fabritius (asi 1645; viz níže)[6] a „Merkur uspává Arga hudbou“ (asi 1645–1647, viz níže) signované Carolus fabritius[7].

Fabritiovi rodiče měli 11 dětí. Otcem byl Pieter Jan Carelsz Fabritius (±1598–1653), matkou Barbertje Barentsdr. van der Maes (1601–1667). Otec, talentovaný amatérský malíř, byl učitelem a pracoval pro církev jako sexton,[pozn. 1] matka byla porodní asistentkou. Bratři Barent Fabritius (1624–1673) a Johannes Pietersz Fabritius (1636–1709) byli malíři.[8][9][10]

Dne 1. září 1641 uzavřel manželství se sestrou nově jmenovaného pastora Aeltje Velthuys (Aeltge Hermansdr. van Hasselt). Narodily se jim dvě dcery, roku 1642 Aeltje, v roce 1643 Catrina, ale obě zemřely. Při porodu třetího dítěte zemřela i Aeltje; pohřbena byla 27. srpna 1643. Carelovi Fabritiovi bylo pouhých 21 let a již ztratil manželku a tři děti. Podruhé se oženil v roce 1650 (manželka Agatha van Pruyssen, vdova pocházející z Delftu).[10][11][12][13]

Zemřel mladý při výbuchu delfského skladu střelného prachu. Při explozi byla zničena část města Delft včetně malířovy dílny a většiny jeho maleb.

Spolu s Fabritiem zahynul jeho učedník Mathias Spoors, portrétovaný sexton Simon Decker, manželčina matka Judick van Pruyssen a bratr, resp. pravděpodobně švagr.[14][15][16][17]

Stehlík (olej na desce)

Zápis o sňatku s Aeltje (1. září 1641) uvádí, že oba žijí v Beemsteru. Na začátku 40. let 17. století pracoval v Rembrandtově dílně v Amsterdamu, stejně jako jeho bratr Barent Fabritius. Na začátku 50. let odešel do Delftu a roku 1652 vstoupil do zdejšího malířského cechu.[pozn. 2]

Dovozuje se, že v Amsterdamu pracoval v letech 1642–1643[18], v Beemsteru v letech 1643–1650[19] a v Delftu 1650–1654.[20][21][22]

Název nebo pojmenování díla se může lišit od názvu uvedeného v nejčerstvějších publikacích.[pozn. 3]

• asi 1643 (1642–1644) – De opwekking van Lazarus, Zmrtvýchvstání Lazara (The raising of Lazarus); signováno Car. Fabr. (olej na plátně, 210,5 × 140 cm); Národní muzeum ve Varšavě, Varšava.[5]
• asi 1645 (1644–1646) De engel haalt Hagar over terug te gaan naar huis (Genesis 16:7-14), Anděl přesvědčuje Hagar, aby se vrátila domů (Genesis 16:7-14), (The angel persuading Hagar to go back home ...); signováno C P Fabritius (olej na plátně, 157,5 × 136 cm); soukromá sbírka, Kolekce Leiden, New York (od r. 2011).[6]
• asi 1645 (1644–1646) – Zelfportret met baret en rood onderkleed, Autoportrét s baretem a červeným šatem (Self portrait); zbytky podpisu C., plátno asi bylo vpravo zkráceno a část podpisu ztracena (olej na plátně, 62,5 × 51 cm); Alte Pinakothek, Mnichov.[23]
• asi 1645–1647 – Mercurius brengt Argus in slaap met muziek, Merkur uspává Arga hudbou (Mercury lulls Argus into sleep by making music); signováno Carolus fabritius (olej na plátně, 73,5 × 104 cm); Los Angeles County Museum of Art, Los Angeles, Kalifornie (od r. 1990).[7]
• asi 1645–1647 – Mercurius tracht Aglauros met goud om te kopen om hem toegang tot Herse te geven, Merkur zkouší podplatit zlatem Aglauru, aby mu umožnila přístup k Hersé; (olej na plátně, 72,4 × 91 cm); Museum of Fine Arts Boston, Boston, Massachusetts (od r. 1903).[24]
• 1649 – Portret van Abraham de Potter (1592–1650), Portrét Abrahama de Pottera (1592–1650); datováno, signováno C. fabritius .1649 . fe ., nahoře vpravo uvedeno Abraham.de.potter / Æ.56; (olej na plátně, 68,5 × 57 cm); Rijksmuseum, Amsterdam (od r. 1892).[25]
• druhá pol. 40. let (1645–1650) – Zelfportret, Autoportrét (Self portrait); signováno fabritius / ƒ. (vyškrábáno v mokré barvě), podpis Rembrandt ƒ odstraněn v r. 1859 (olej na desce, 65 × 49 cm); Museum Boijmans Van Beuningen, Rotterdam (od r. 1847).[26]
• 1646–1651 Meisje met een bezem Dívka s koštětem (Girl with a broom); datováno, signováno Rembrandt f. 1651 (olej na plátně, 107,3 × 91,4 cm); National Gallery of Art, Washington D.C. (od r. 1937).[27]
• 1652 – Gezicht op Delft met de Nieuwe Kerk en het Vrouwenrecht, Pohled na Delfty s Novým kostelem a Vrouwenrecht (View of Delft with the Nieuwe Kerk and the Vrouwenrecht; dříve také A View of Delft, with a Musical Instrument Seller’s Stall); datováno, signováno C. FABRITIVS./ 1652 (olej na desce, 15,4 × 31,6 cm); National Gallery, Londýn (od r. 1922).[28]
• 1654 – De schildwacht, Hlídka (The sentinel); datováno, signováno (zbytky podpisu) C. FABRITIVS 1654 (olej na plátně, 68 × 58 cm); Staatliche Museum Schwerin, Schwerin (od r. 1753).[29]
• 1654 – Het puttertje, Stehlík (The goldfinch); datováno, signováno C. FABRITIUS 1654 (olej na desce, 33,5 × 22,8 cm); Mauritshuis, Haag (od r. 1896).[30]
• 1654 – Vrouw met oorhanger met parel in profiel, Žena s náušnicí s perlou v profilu (Lady with a Pearl Earring in profile); datováno, signováno fabritius 1654 (olej na plátně, 66,5 × 57,5 cm); Niedersächsisches Landesmuseum Hannover, Hannover.[31]
• 1654 – Zelfportret, Autoportrét (Self portrait); datováno, signováno C. fabritius. /.1654. (olej na plátně, 70,5 × 61,5 cm); National Gallery, Londýn (od r. 1924).[32]

Sporné autorství, neprokázané

• 1654 (1637–1654) – Studie van een oude man, Studie starého muže (Study of an old man, variantní názvy Bust of an old man, Bust of a polish jew); (olej na desce, 26 × 21 cm); Mauritshuis, Haag (od r. 1938).[33] – Rembrandtovo prostředí[pozn. 4][pozn. 5] nebo okruh Carela Fabritia[pozn. 6] nebo připsáno Carelu Fabritiovi[pozn. 7][pozn. 8].
• první pol. 40. let (1640–1645) – Salome receives the head of John the Baptist, Salome přijímá hlavu Jana Křtitele (The beheading of John the Baptist); (olej na plátně, 149 × 121 cm); Rijksmuseum, Amsterdam (od r. 1808).[34] – Většina historiků umění pochybuje nebo odmítá připisování díla Fabritiovi a plátno považuje za dílo malíře z Rembrandtova okruhu.

Fabritius byl jediný z Rembrandtových žáků, který si vytvořil osobitý styl. Typické Rembrandtovy portréty mají jednoduché tmavé pozadí a v popředí osvětlený objekt. Naopak Fabritius maloval tmavé postavy na osvětleném pozadí. Odklonil se od renesančního zaměření na ikonografii a začal se zajímat o technické aspekty malby, např. o prostorové efekty, jak je patrné na malbě se stánkem prodavače hudebních nástrojů (Pohled na Delfty..., 1652). Mezi jeho žáky patřil Jan Vermeer.[35] Carel Fabricius ovlivnil malíře Francesco Jerace (1853–1937).[22]

• V roce 350. výročí malířova úmrtí při příležitosti 125. výročí založení Siemens Nederland (hlavního sponzora výstavy díla C. Fabritia v muzeu Mauritshuis v Haagu konané od 25. září 2004 do 9. ledna 2005) vydala TPG Post aršík s deseti známkami nominální hodnoty 0,39 € (6×) a 0,78 € (4×) s deseti Fabritiovými obrazy:
  • název: Carel Fabritius
  • země: Nizozemsko
  • datum vydání: 24. 9. 2004
  • rozměry: 36 × 25 mm
  • druh tisku: ofset
  • náklad: 775 000 aršíků
  • katalog: NVPH 2285-94[36]
• V roce 1999 vydala TPG Post aršík s deseti uměleckými díly malířů ze 17. století („Tien Uit de Kunst – zeventiende eeuw“) s deseti známkami nominální hodnoty 80 centů. Známkou vlevo nahoře je Fabritiův Stehlík:
  • název: Carel Fabritius Het puttertje
  • země: Nizozemsko
  • datum vydání: 8. června 1999[37]
  • katalog: NVPH 1826-35
• V roce 1982 vyšla v NDR série šesti známek s díly holandských malířů ve sbírkách Staatliches Museum Schwerin (Mi. Nr. 2726-2731, nom. hodnota 5, 10, 20, 25, 35, 70 Pf.):
  • název: Carel Fabritius, 1622–1654 Die Torwache
  • země: DDR
  • datum vydání: 10. 8. 1982
  • nominální hodnota 20 Pf. (feniků)
  • katalog: DDR Michel Nr. 2728

Příběh začíná návštěvou newyorského muzea, při níž třináctiletý Theo Decker spatří dívku, na kterou nepřestává myslet, a setká se s jejím strýcem, jemuž splní naléhavé přání a dá slib. Theovy další osudy se mění s prostředím, ve kterém se právě ocitá, a s lidmi, jež potkává a k nimž si vytváří vztah. Jeho průvodcem, noční můrou, připomínkou neuzavřenosti jeho života, ovšem i znamením naděje a přesahu do věčnosti je právě Fabritiovo dílo Stehlík. Široce koncipovaný román vypráví nejednoduchý příběh zrání, ztrát, slepých uliček i odpovědnosti a blíží se tak klasickým bildungsrománům. Obsahuje aluze na anglosaskou literaturu od Ch. Dickense přes O. Wilda po Harryho Pottera a kritika jej vyzdvihuje jako příklad velkého amerického románu.[pozn. 9] Donna Tarttová získala za román The Goldfinch Pulitzerovu cenu 2014 za beletristické dílo.[38]