Hagar

Hagar (hebrejsky הָגָר, „Ten, který je hostem“[5]) byla podle abrahámovských náboženství egyptská otrokyně, která sloužila Sáře, manželce Abraháma. Na popud Sáry se Hagar stala druhou Abrahámovou manželkou a porodila mu syna Izmaela. Příběh Hagar je zaznamenán v knize Genesis i v pozdějším Koránu.

Hagar
Hagar a anděl (Francesco Montelatici, okolo 1570)
Narození20. století př. n. l.
starověký Egypt
Úmrtí20. století př. n. l.
Mekka
Povolánípracovnice v domácnosti
Nábož. vyznáníEgyptské náboženství
ChoťAbrahám
DětiIzmael
RodičePharaoh
PříbuzníNebajot[1], Machalat, Basemat[2], Duma[3], Adbeel, Naphish[4], Mibsam[1], Mishma[3], Massa[3], Hadad[4], Tema[4], Kedemah[4], Jetur[4] a Qedar[1] (vnoučata)
Funkcekrálovská choť
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Manželka Abrahámova
Související informace naleznete také v článku Polygamie v Bibli.

Podle některých tradic byla Abrahámova manželka Ketura[6], kterou si vzal po smrti Sáry, totožná s Hagar.[7] Nové jméno Ketura (hebrejsky קְטוּרָה, „Okouřená kadidlem“) údajně obdržela proto, že se neposkvrnila a neprovdala za jiného muže ani poté, co byla od své paní, Sáry, a svého muže vyhnána[8]. Seznam Hagařiných a Ketuřiných synů podle Bible:

Toto je rodopis Abrahamova syna Izmaela, kterého Abrahamovi porodila Sářina otrokyně Hagar egyptská. Toto jsou jména Izmaelových synů, podle nichž jsou pojmenovány jejich rody: Izmaelův prvorozený Nebajót, Kédar, Adbeel a Mibsám, Mišma, Dúma a Masa, Chadad, Téma, Jetúr, Náfiš a Kedma. Mišma, Dúma a Masa."

—Genesis 25:12-15

Abraham si vzal opět ženu; jmenovala se Ketúra. Porodila mu Zimrána a Jokšána, Medána a Midjána, Jišbáka a Šúacha. Ti všichni jsou synové Ketúřini."

—Genesis 25:1-2

Někteří křesťanští fundamentalisté tyto seznamy používají jako důkaz proti tradici, jež Keturu ztotožňuje s Hagar. Ti však, kdo uznávají židovskou výkladovou posloupnost pardes, poukazují na to, že tento způsob biblického zápisu tuto tradici nijak nevyvrací. Jméno totiž ve starozákonní době „znamenalo víc než pouhé pojmenování.“[9] Jméno bylo považováno za součást duše a pokud u člověka došlo k zásadní změně v životních postojích nebo v postavení, mohlo se to projevit i změnou jména. A to byl i případ Hagar, která porodila svého syna Izmaela jako otrokyně, kdežto ostatní své syny již jako žena svobodná a duchovně obrozená. Tento způsob vnímání využil i apoštol Pavel, aby čtenářům svého listu Galatským přiblížil, proč se tehdejší Jeruzalém podobal otrokyni Hagar a ne svobodné ženě, ačkoliv jeho židovští obyvatelé byli tělesnými potomky Sáry.[10]

Reference
  1. Genesis.
  2. Genesis.
  3. Genesis.
  4. Genesis.
  5. HELLER, Jan. Výkladový slovník biblických jmen. Praha: Advent-Orion/Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. S. 154.
  6. Gn 25, 1 (Kral, ČEP)
  7. Časopis Šavua tov 53/5768, str. 6. www.olam.cz [online]. [cit. 2014-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-10-29.
  8. Gn 21, 10 (Kral, ČEP)
  9. NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha: Kalich, 1956. S. 299.
  10. Ga 4, 25 (Kral, ČEP)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.