Střevlík kožitý

Téměř celá Evropa. Ze severu na jih od jižní Itálie a Francie až do středního Švédska a Norska, ze západu na východ od Francie přibližně k Petrohradu. Nevyskytuje se na Pyrenejském poloostrově, Britských ostrovech a ve Finsku.[2] V celém areálu vytváří druh 6 poddruhů.[2] V Česku se vyskytuje poddruh Carabus coriaceus coriaceus, který obývá většinu Evropy.[4]

Vyskytuje se v listnatých (zejména dubových či bukových) a ve smíšených lesích, méně často v zahradách, parcích nebo v okolí vinic.[1][2] Od nížin až k horní hranici lesa.[2] Není hojný, celkově spíše na ústupu.[1]

Přes den jsou brouci zalezlí pod kameny, kmeny, či v jiných úkrytech. Občas vylézají i ve dne, ale aktivní jsou převážně v noci, kdy loví kořist. Živí se různými plži, hmyzem nebo žížalami.[1][2] Jsou velice žraví.[1] Střevlík kožitý je neschopný letu, protože má zakrnělá zadní křídla.[1] Je-li napaden, může zaujmout výhrůžný postoj - vztyčí tělo na dlouhých nohách, rozevírá kusadla a ze žláz na zadečku vypouští páchnoucí sekret.[1] Tento brouk patří k dlouhověkým, dožívá se dvou až tří let.[2]

• 
  Samička střevlíka kožitého ve výhrůžném postoji