Capoeira

Šlo o obranu beze zbraní proti zlodějům slepic, násilníkům a lupičům, a také proti zvůli bílých otrokářů.

Od roku 1707 byla capoeira zakázaná. Otroci ji dále praktikovali jako „bojový tanec“, směs elegantních pohybů a akrobacie. Traduje se, že moderní podoba capoeiry se vyvinula v breakdance v americkém Bronxu. Capoeiristé však nepovažují tuto domněnku za pravdivou.

Od roku 1808 brazilská vládnoucí třída tvrdě potlačovala toto bojové umění a proti capoeiristům postupovala neobyčejně brutálně. Od roku 1825 byli barevní otroci v takovém postavení, že i pískání či postávání na rohu ulice, anebo vyluzování jakéhokoli zvuku bylo považováno za projev zakázané capoeiry a velmi tvrdě trestáno.

Navzdory těmto pohnutým historickým událostem se od roku 1972 capoeira opět stala, díky státu Brazílie, uznávaným bojovým uměním. Stala se populární, dostala pevná pravidla a stala se po fotbalu druhým nejoblíbenějším brazilským sportem.

Mezi novodobé průkopníky capoeiry patří například Lateef Crowder.

Capoeira má tři základní složky: hudbu, zpěv a pohyb. Nejde o klasický kontaktní bojový sport, ale spíše o tanec, během kterého se fiktivní boj předvádí. Bojovníci bývají oblečení do bílého oděvu. Zápas se odehrává nejčastěji v párech a říká se mu hra; hru doprovází jednoduchý strunný nástroj, nazývaný berimbau, který má tvar luku s jednou strunou. Tím se určuje rytmus boje a zápasníci se tomuto rytmu přizpůsobují; často se rytmus vytváří i pomocí bubínků nebo tamburín.[2] Obecenstvo tvoří kruh, tzv. rodu, a v průběhu hry zpívá, případně tleská. Pohyby bojovníků – tanečníků nejsou nijak přesně stanoveny, měly by být nepředvídatelné. Základní pohyb se nazývá ginga (neboli sem-tam); je to rytmický systém úkroků, které umožňují bojovníkovi, aby plynule a rychle měnil pozici i těžiště. Z různých pozic pak může vyrážet nečekanými výpady na soupeře, provádět kopy, přemety, pády či skoky, nebo se naopak stáhnout do bezpečí.[3] Útočí se často pomocí nohou, kdežto ruce slouží spíše k obraně nebo k vyrovnání rovnováhy.

• aluno – žák capoeiry
• ataque – útočný pohyb
• batizado – ceremonie vstupu do capoeiry
• troca de cordas -- slavnostní udělování technických stupňů (pásků)
• cocorinha – podřep
• ginga – základní pohyb capoeiry, práce nohou
• golpe – úder, útok
• jogar – bojovník
• jogo – hra, boj dvou capoeiristů v rodě
• roda – místo pro capoeiru, kruh z capoeiristů, v jehož středu se hraje jogo
• berimbau – základní hudební nástroj v capoeiře
• atabaque – velký buben, v rodě pouze jeden
  

  au grande - velká hvězda
• agogo – další nástroj složený ze dvou kokosových ořechů
• pandeiro - tamburína

V roce 1972 byla capoeira vyhlášena za oficiální národní sport Brazílie a postupně se rozšířila po celém světě. Vznikla řada asociací, škol i výcvikových center, pořádají se soutěže, festivaly i přehlídky. Existuje několik odvětví capoeiry, rozšířené jsou např. tzv. capoeira regional (důraz na dynamiku, údernost a rychlost změny jednotlivých pozic; vyznačuje se i velkým počtem variabilních kopů a akrobatických prvků různé obtížnosti) nebo capoeira angola (důraz na pestrost tanečních pohybů s využitím kopů na střed těla).[2]

Brazilská asociace capoeiry Abadá byla založena v roce 1988 a s více než 50 tisíci členy je největší a nejuznávanější organizací capoeiry na světě. Velkou část klubů v České republice zastřešuje Česká asociace capoeiry, která vznikla v roce 2008.