Řízený let do terénu

Řízený let do terénu (v originále anglicky Controlled flight into terrain, zkráceně CFIT) je termín označující situaci, kdy je provozuschopné letadlo plně pod kontrolou svých pilotů neúmyslně navedeno do země, hory nebo jiné překážky. Posádka si tuto skutečnost uvědomí až v okamžiku, kdy je pozdě.

Část trupu po nárazu letadla Air New Zealand během letu 901 v roce 1979. Všech 257 pasažérů na palubě zemřelo.

Termín zavedli inženýři firmy Boeing koncem sedmdesátých let, když zjistili, že jde o nejčastější situaci, kdy dojde k smrtící letecké nehodě. Od zavedení tryskových motorů v osobní přepravě už došlo v souvislosti s kontrolovaným letem do terénu k více než 9000 úmrtí.[1]

Příkladem takového letu je letecká katastrofa slovenského An-24 v roce 2006, při níž zahynulo 42 osob a jedna přežila.

Varovné systémy

Pro zabránění těchto nehod se na palubě dopravních letounů osazují varovné elektronické systémy TAWS. Pokud jsou řádně nastaveny a posádka signály neignoruje, je účinnost moderních systémů prakticky stoprocentní. Příkladem nedbání varování a následné nehody je havárie polského prezidentského speciálu u Smolenska.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Controlled flight into terrain na anglické Wikipedii.

  1. Jetliner safety [online]. Boeing [cit. 2010-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-29. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.