Cípal hlavatý

Cípal hlavatý (Mugil cephalus) je paprskoploutvá ryba, která se vyskytuje v teplých mořích celého světa (v Atlantiku tvoří severní hranici jejího rozšíření Biskajský záliv a pobřeží Nového Skotska, byla také uměle vysazena v Kaspickém moři).[2] Obývá převážně kontinentální šelf do hloubky 120 metrů, jako euryhalinní druh proniká také na dolní toky řek. Zdržuje se často v blízkosti přístavů, kde dokáže tolerovat i značně znečištěnou vodu. V období rozmnožování migruje na otevřené moře.

Cípal hlavatý
cípal hlavatý
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Nadtřídaryby (Osteichthyes)
Třídapaprskoploutví (Actinopterygii)
Řádcípalové (Mugiliformes)
Čeleďcípalovití (Mugilidae)
Rodcípal (Mugil)
Binomické jméno
Mugil cephalus
L., 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Dospělý cípal hlavatý dorůstá délky 50–100 cm, zprávy o rekordních jedincích měřících 120 cm a vážících 12 kg nejsou spolehlivě ověřené.[3] Má tělo proudnicovitého tvaru a robustní hlavu, která mu dala druhový název. Zbarvení je na hřbetě šedozelené, na bocích stříbrné a na břiše bílé. Jako všichni cípalové postrádá postranní čáru. Šupiny jsou cykloidní.

Je aktivní ve dne a potravu hledá poblíž dna. Živí se mořskými řasami, planktonem, korýši a drobnými rybkami. Zpravidla se zdržuje v početných hejnech. Samice klade až dva a půl milionu jiker. Cípal hlavatý se může dožít šestnácti let.

Vztahy s člověkem

Díky své rychlosti a bojovnosti je vyhledávanou sportovní rybou; dokáže se vymrštit z vody a uniknout ze sítě, proto se loví převážně na plavanou. Používá se rovněž jako návnada při lovu mečounů. Vzhledem ke značné poptávce po jeho pevném bílém mase se často pěstuje v akvakultuře (v nilské deltě se pro něj již po staletí budují umělé nádrže zvané „hoša“).[4] Cípal hlavatý se upravuje smažením nebo pečením, obvykle s citrusy, česnekem, zeleninou a bramborami, může se také vyudit. Vyhlášenou delikatesou jsou jeho nasolené a usušené jikry, známé v Itálii jako bottarga a v Japonsku pod označením karasumi.[5]

Reference
  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
  2. Marine Species Identification Portal Dostupné online
  3. Fishbase Dostupné online
  4. Food and Agriculture Organization of the United Nations Dostupné online
  5. Umami Mart Dostupné online

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.