Cévní zásobení mozku

Krev je do mozku vedena dvěma vnitřními karotickými tepnami (arteria carotis interna sin. et dx.) a dvěma páteřními tepnami (aa. vertebrales), které jsou vedeny páteří. Vertebrální tepny se na úrovni mozkového kmene spojí v bazilární tepnu (a. basilaris), která vytváří hlavní větve:

• aa. pontines – k mostu.
• a. cerebelaris superior sin. et dx. – k mozečku.
• zadní anastomózu (a. communicans posterior)

Zadní tepenné anastomózy se spolupodílejí na vzniku Willisova tepenného okruhu (circulus arteriosus Willisi), tím že propojují tok krve přicházející vertebrálními tepnami s krevním prouděním přicházejícím do mozku z vnitřních karotid, které se větví do předních mozkových tepen. Tím je zajištěn vícečetný přívod krve k mozkové tkáni pro případ např. ucpání (embolizace) jedné z větví tepen.

Willisův okruh byl pojmenován po anglickém lékaři 17. století Thomasi Willisovi (1621-1673).

Z Willisova okruhu vycházejí tři páry (pravé a levé) hlavních mozkových tepen vyživující mozek:

• a. cerebri anterior – pravá a levá se spojují v krátkou přední anastomózu (a. communicans anterior).
• a. cerebri media
• a. cerebri posterior

Hmotnost mozku tvoří cca 2% tělesné váhy, zatímco průtok krve představuje v mozku až 12-14 % celkového minutového objemu a je velmi stálý. Mozkový objem, stejně jako množství krve a mozkomíšního moku jsou téměř konstantní, protože samotný mozek i tekutiny v dutině lebeční jsou nestlačitelné (doktrína Monroa-Kellieho).

V klidu proteče mozkovými polokoulemi 48-53 ml/100 g/min. Průměrný průtok šedou hmotou, kde je více kapilár činí 69 ml/100 g/min, kdežto bílou hmotou jen 28 ml/100 g/min.

• místním tepenném a žilním tlaku
• intrakraniálním tlaku (na něm se podílí i mozkomíšní mok)
• vazkosti krve
• místní vazodilataci a vazokonstrikci

Při iontovém selhání se nevratně poškozuje mozková tkáň, nejvíce mozková jádra s nejvyšším metabolismem. Do 3-4 hodin dochází k ireperabilním dějům s odumíráním neuronů. Při sníženém prokrvení při průtoku (15-18 ml až 10ml/100 g/min) dojde k funkčním výpadkům při zachování stálosti vnitřního prostředí (homeostázy). Periferní zóna tkáně ložiskového nedokrvení (fokální ischémie) se označuje jako „ischemická penumbra“. Selhání transportu iontů Na⁺ a K⁺ zvýší extracelulární koncentraci K⁺, což má za následek membránovou depolarizaci a otevření napěťově řízených Ca ²⁺ kanálů, které umožní proudění kalciových iontů dovnitř buněk. Ca²⁺ se hromadí v mitochondriích a zvyšuje se aktivita fosfolipáz A a C, které z membránových lipidů uvolňují mastné kyseliny, čímž stoupá propustnost membrán.