Buorchajská zátoka

Do pevniny vniká v délce asi 120 km. Šířka při vchodu je 110 km, hloubka 13-18 metrů.[2]

Řeka Omoloj je jedinou velkou řekou ústící do Buorchajské zátoky, její ústí se nachází v polovině východního pobřeží. Moře v této zátoce je každoročně asi devět měsíců zamrzlé a často zanesené ledovými krami. Uprostřed zátoky se nachází silně erozí poškozený ostrov Muostach, zbytek velké starověké pláně. 20 km západně od Muostachu se nachází skupina skalnatých ostrovů Karaulně Kamni.

V zátoce leží přístav Tiksi, který je důležitý pro lodní dopravu po Leně a také pro severní námořní cestu.

Slanost mořské vody v zátoce je 5 ‰.[3] Příliv a odliv mají jen malý vliv, jejich rozsah je jen 30 cm.[1] V posledních letech se zvyšuje počet dnů bez ledu v zátoce. To je doprovázeno erozí pobřeží, což způsobuje, že břeh například na Muostachu ustupuje o 3,1 metru za rok. Rozloha ostrova se za posledních 60 let zmenšila o 24 %.

Buorchajská zátoka byla poprvé prozkoumána v roce 1739 během Velké severní expedice ruským polárníkem Dmitrijem Laptěvem.[4] V letech 1902 až 1903 zde zimovala Zarja, loď ruské polární expedice Eduarda von Tollse.

Jako příspěvek ke 2. mezinárodnímu polárnímu roku zprovoznil Sovětský svaz v roce 1932 na jižním pobřeží polární stanici, kolem níž byla později vybudována osada Poljarka. V roce 1933 bylo o 6 kilometrů severněji založeno Tiksi. Další polární základny byly vybudovány na ostrově Muostach (1936), na mysu Buor-Chaja (1953) a na letišti Tiksi (1955).[5] Po rozpadu SSSR byly polární stanice zredukovány na meteorologické stanice. V roce 2020 byla ve spolupráci s Finským meteorologickým institutem, americkým Národním úřadem pro oceán a atmosféru a americkou Národní vědeckou nadací založena hydrometeorologická observatoř Tiksi.[6]

V roce 1934 musela dopravní loď Prončiščev přezimovat při ústí Omoloje, posádka se nakazila kurdějemi a kapitán zemřel.[7]