Buonamico Buffalmaccio

Buffalmaccio byl prvně uváděný roku 1315 v matrice cechu lékařů a lékárníků, kam patřili i malíři. Jiný doklad ho připomíná roku 1336 v Pise. Díky údaji v matrice lze položit jeho rok narození přibližně mezi 1290–1295. Mnoho prací, které mu Giorgio Vasari připisuje, se nedochovaly nebo jsou dílem někoho jiného.

Buonamico Buffalmaccio velice rád navštěvoval dílnu Masa del Sagio, kde se scházívali občané Florencie a všichni milovníci veselí a šprýmů. O této dílně píše také Boccaccio (Dekameron, den VIII, příběh 3). Malíř si užíval života a utrácel víc, než vydělal, byl chudý a během nemoci se o něho ve florentském špitále Santa Maria Novella staralo bratrstvo Milosrdenství. Po smrti byl pohřben jako ostatní chudí na špitálním hřbitově Ossa. Ani datum jeho úmrtí není jisté. Vasari uvádí úmrtní rok 1340, ale v seznamu florentského bratrstva malířů je uváděno jeho jméno ještě v roce 1351.

Z umělcova života se mnoho prací nedochovalo. K jeho prvním pracím patřily malby ve florentském klášteře jeptišek z Faenzy, kde vyzdobili celý kostel výjevy ze života Ježíše Krista (nedochováno). Jeho spolupracovníkem zde byl Bruno di Giovanni. Poté působil Buffalmaccio v Badii v Settimu. Na zdi v kapli sv. Jakuba vymaloval několik výjevů ze světcova života. Na klenbě kaple zobrazil čtyři církevní Otce a čtyři evangelisty. (fresky datované r. 1315, nedochováno). Další jeho prací byly dva deskové obrazy pro florentskou kartouzu (nedochováno), fresky Narození Páně a Klanění tří králů vytvořené na zdi nad hrobkou Aliottiů v Ognissanti. (nedochováno).

Poté, co byl Buonamico pozván do Pisy, vypracoval výzdobu kláštera San Paolo a Ripa d'Arno, který patřil mnichům z Vallombrosy. Vyzdobil celé křížení tamějšího kostela ve třech pásech od země až po střechu výjevy ze Starého zákona. Na pravé straně zdi křížení vymaloval výjevy ze života sv. Anastázie s několika ženskými postavami. (práce se dochovali ve špatném stavu) Dále zde zobrazil papeže Alexandra IV. z rodu hrabat Sergiů. Při práci v kostele pomáhal Buffalmacciovi malíř Bruno di Giovanni, jak je uvedeno v knize malířského bratrstva. V Campo Santo v Pise, provedl další fresky a to nad místem, kde se dnes nachází mramorový náhrobek proslulého lékaře Mattea Corta. Námětem fresky bylo Kristovo utrpení s množstvím pěších i jezdců v rozmanitých pozicích. Výjevy- Triumf smrti, Poslední soud, Peklo, Zmrtvýchvstání a Zjevení Krista apoštolům. Triumf smrti zobrazuje v pravé části okamžik- z úst zemřelých vylétají jejich duše a ty jsou lapeny démony nebo anděly. V pravé části scény lovecká skupina přijíždí k třem mrtvolám, ležící v rakvích. Ústředními postavami scény Posledního soudu jsou trůnící Kristus a Panna Marie v mandorle. Okolo nich Apoštolové a pod nimi uprostřed archanděl Michael s mečem. Kolem archanděla stojí zástupy lidí čekající na soud. Lidské duše, které budou zatraceny nebo spaseny. Freska zobrazuje legendu o setkání tří živých a tří mrtvých, formulovaná ve Francii na konci 13. století.

Z malířovy ruky také vzešly malby v kostele San Giovanni fra l´Arcora. (malby strženy za války roku 1529) Řadu věcí vytvořil Buonamico pro cortonského biskupa Aldobrandina v biskupském chrámu. Výzdoba chóru a deskový obraz hlavního oltáře. (nedochováno)Malíř působil i v Perugii. V kostele San Domenico vyzdobil kapli Buontempiů freskami a výjevy ze života mučednice svaté Kateřiny. V samotném kostele namaloval rovněž fresku, výjev jak sv. Kateřina disputuje s filozofy a obrací je na křesťanskou víru.

Florencie: 1310- 1317

Výjevy ze života Krista v ženském klášteře ve Faenza

Příběhy sv. Jakuba, evangelisté a proroci v Badii a Settimu.

Arezzo: 1320- 1327

Madona s dítětem a svatými v katedrále

Archanděl Michael (Státní muzeum středověkého a moderního umění)

Madona s dítětem v kostele San Donato Pergognano

Parma: kolem 1330

Sv. Jiří bojující s drakem v Baptisteriu

Sv. Kateřina Alexandrijská

Pisa: 1330- 1337

Výjevy v kostele San Paolo Ripa d'Arno

Fresky Triumf smrti, Poslední soud a peklo v Campo Santo

• Giorgio Vasari (přeložil Jan Vladislav), Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů, Odeon, Praha 1976, s. 159- 172.
• Ulrich Thieme, Felix Becker, Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart, Band 5, München 1992, s. 202- 204.
• C. Baracchini, E. Castelnuovo, Il Camposanto di Pisa, Torino 1996.
• John White, The Decoration of the Camposanto in Pisa, in: Art and Architecture in Italy 1250-1400, Pelican History of Art 1993

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Buonamico Buffalmaccio na Wikimedia Commons