Bukovice (Písařov)

První písemná zmínka o obci pochází podle Historického lexikonu obcí z roku 1521.[4] Jinde je uvedena první zmínka již k roku 1480, kdy majitel štíteckého panství Albrecht ze Šternberka Bukovici spolu s jinými obcemi prodává Janu z Dalčic.[2] Ze Štítů byla ves spravována až do roku 1602, kdy se s celým panství dostala do majetku zemanského rodu Odkolků, sídlícího na Temenici. Po potlačení stavovského povstání bylo Janu mladšímu Odkolkovi panství zkonfiskováno a dostalo se do vlastnictví Lichtenštejnů, kteří štítecké panství spojili s rudským, pod nějž pak Bukovice spadala až do zavedení obecního zřízení v polovině 19 století.[2] Z dobových dokumentů je známo, že v Bukovici byla rychta.[2] Zpočátku byla vesnice českou enklávou, postupně se obyvatelstvo Bukovice poněmčovalo,[2] zatímco Písařov zůstával český.[5] Většina obyvatelstva se živila zemědělstvím, typická pro tento region byla i domácká výroba kartáčů či předení nití.[2] Od roku 1834 měla Bukovice školu, kde se vyučovalo německy a kterou spravoval písařovský farář, česká menšinová škola (čp. 36) zde byla založena až v roce 1919.[2] Škola v Bukovici fungovala do června 1975, od dalšího školního roku bukovické děti dojížděly do ZDŠ v Písařově.[6]

V roce 1919 byla obec Bukovice administrativně přičleněna k obcí Písařov.[2] Uvádí se, že důvodem sloučení bylo, aby se převážně německé obyvatelstvo Bukovice rozpustilo v české většině obyvatel Písařova, místní Němci proti sloučení protestovali.[6]

Počet obyvatel Bukovice kulminoval kolem roku 1890, kdy zde žilo 415 obyvatel. Počet domovních čísel dosahoval až 79.[5] Po druhé světové válce bylo německé obyvatelstvo Bukovice odsunuto ve třech transportech: 20. června, 6. srpna a největší po žních 21. srpna 1946. Smíšené česko-německé rodiny odsunuty nebyly.[6] Noví obyvatelé Bukovice přicházeli převážně z Písařova, jedna rodina ze Slovenska, mnohé staré domky však zůstaly prázdné.[6]

K Bukovici odedávna patřil a stále patří i zájezdní hostinec Kocanda, který stojí na dolním konci Písařova. S hostincem jsou spojeny legendy o schůzkách loupežníků v dávných časech.[2]

V katastru vsi je evidována jedna kulturní památka[7], a to dřevěná zvonice - lidová architektura z počátku 20. století či konce 19. století, jediná roubená stavba tohoto druhu v oblasti.

Na území vsi se nacházejí autobusové zastávky „Písařov, Bukovice, křiž.“ poblíž hlavní křižovatky silnic I. třídy a „Písařov, Bukovice, č.4“ poblíž bývalé české menšinové školy. Na území Bukovice jsou též zastávky „Písařov, Kocanda“. Zastavuje zde několik autobusových linek, které projíždějí po silnicích č. 11 a 43. Nejbližší vlakové zastávky jsou v Červené Vodě (10 km), v Zábřeze na Moravě (18 km).[8]

Přes území Bukovic nejsou značeny žádné turistické trasy, pouze kolem Kocandy na hranici Bukovice vede cyklotrasa č. 6229 a nedaleko západně prochází červeně značená turistická trasa Štíty–Hanušovice přes Hanušovickou vrchovinu.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bukovice na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Bukovice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Bukovice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)