Budova I.G. Farben

Budova IG Farben byla postavena na pozemku známém jako Grüneburggelände. V roce 1837 patřil pozemek rodině Rothschildů. Byl součástí "Affensteiner Feld", oblasti na severu dnešní čtvrti Westend. Název Affenstein je odvozen od starobylého křesťanského památníku, který zde kdysi stával u cesty za Frankfurtem. Byl znám jako "Avestein" jako Ave Maria, ale v místním frankfurtském nářečí se mu říkalo "Affe Stein". V roce 1864 byla na tomto místě postavena městská psychiatrická léčebna.[3] Doktor Heinrich Hoffman zde zaměstnal Aloise Alzheimera, který v nemocnici zkoumal progresivní metody léčby duševně nemocných.[4] V roce 1880 byl na větší západní části pozemku založen Grüneburgpark.

V roce 1927 získala pozemek společnost IG Farben, aby zde zřídila své sídlo. Ve 20. letech 20. století byla společnost IG Farben (plným německým názvem Interessengemeinschaft Farbenindustrie Aktiengesellschaft neboli "Zájmové sdružení barvířského průmyslu s ručením omezeným") největším světovým konglomerátem v oblasti léčiv, chemikálií a barviv. Frankfurt byl vybrán kvůli své centrální poloze a letecké i pozemní dostupnosti.[3][8][9]

V srpnu 1928 zvítězil v omezené soutěži na návrh budovy profesor Hans Poelzig, který mezi pěti vybranými architekty porazil zejména Ernsta Maye, tehdejšího vedoucího městského úřadu ve Frankfurtu.[1]

Koncem roku 1928 byly zahájeny práce na základech a v polovině roku 1929 byla zahájena stavba ocelové konstrukce. Budova byla dokončena v roce 1930 po pouhých 24 měsících díky použití rychletuhnoucího betonu, nových stavebních materiálů a nepřetržité pracovní síly.[1][3][9] Později v roce 1930 vypracovali frankfurtský ředitel zahradnictví Max Bromme a skupina umělců Bornimer Kreis návrhy na 14 hektarů parku, který budovu obklopoval. Areál i celý komplex byly dokončeny v roce 1931 a celkové náklady činily 24 milionů říšských marek[3] (v přepočtu 84 milionů eur v roce 2017).

Průčelí Poelzigovy budovy od jihovýchodu s chrámovým portikem vchodem a rotundou

Po dokončení byla budova 15 let sídlem společnosti IG Farben.[1] IG Farben byla od svého založení v roce 1925 nepostradatelnou součástí německé průmyslové základny a největší chemickou a farmaceutickou společností na světě. Ačkoli byla společnost IG Farben odsuzována krajní pravicí a obviňována z toho, že je "mezinárodní kapitalistickou židovskou společností", přesto zůstala velkým státním dodavatelem i za vlády nacistické strany.[10]

Během druhé světové války bylo okolí budovy zpustošeno, ale samotná budova zůstala z velké části nedotčena (a obydlena bezdomovci z bombami zničeného Frankfurtu). V březnu 1945 obsadila oblast spojenecká vojska a budova IG Farben se stala sídlem amerického generála Dwighta D. Eisenhowera.[4] V Eisenhowerově kanceláři přijal mnoho významných hostů; mimo jiné generála de Gaulla, polního maršála Montgomeryho a maršála Žukova.[9] Právě zde podepsal "Proklamaci č. 2", která určovala, které části země budou v americké zóně. Eisenhower budovu opustil v prosinci 1945, ale jeho kancelář byla stále využívána při zvláštních příležitostech: byla zde podepsána ústava spolkové země Hesensko, západoněmecký ministerský předseda zde přijal pověření k sestavení Grundgesetz (německé ústavy) a sídlila zde také administrativa Wirtschaftsrat der Bizone (Hospodářské rady Bizone).

Pohled na budovu IG Farben z hlavní věže

V letech 1945 až 1947 sídlilo v budově IG Farben Vrchní velitelství spojeneckých sil v Evropě a bylo zde umístěno velitelství amerických okupačních sil a vojenský guvernér. Dne 10. května 1947 bylo trvalým rozkazem vojenskému personálu zakázáno dále označovat budovu jako "budovu IG Farben" a místo toho bylo požadováno, aby byla označována jako "budova velitelství, evropské velitelství". V letech 1949 až 1952 budovu obýval Vysoký komisař Spojených států pro Německo (HICOG) a jeho zaměstnanci.

Po roce 1952 budova sloužila jako evropské centrum amerických ozbrojených sil a velitelství amerického V. sboru. Později se stala sídlem velitelství Severní oblasti až do roku 1994. Budova IG Farben byla také sídlem CIA v Německu, což vedlo k jejímu přezdívce "Pentagon Evropy". Dne 16. dubna 1975 americká armáda budovu přejmenovala na budovu generála Creightona W. Abramse.[8] Přejmenování nemělo plné právní opodstatnění, protože USA si budovu technicky pronajímaly od německé vlády, a nebyly tedy jejím právoplatným vlastníkem.

Dne 11. května 1972 odpálila západoněmecká teroristická skupina Frakce Rudé armády (tj. skupina Baader-Meinhof) tři bomby. Dvě bomby vybuchly v rotundě u zadního vchodu do budovy IG Farben a třetí explodovala v menší budově za budovou IG Farben, která sloužila jako důstojnický klub americké armády. Poslední bomba zabila podplukovníka Paula Bloomquista a desítky Američanů a Němců byly zraněny. Na budovu IG Farben zaútočila stejná skupina znovu v letech 1976 a 1982.[3][11] Následně se veřejně přístupný přilehlý park stal součástí zakázané vojenské zóny, která zahrnovala i vojenské obytné a pracovní prostory v zadní části budovy.

Po znovusjednocení Německa oznámila vláda USA plány na úplné stažení svých jednotek z Frankfurtu do roku 1995, kdy by se kontrola nad celým areálem vrátila do rukou německé spolkové vlády.[1] Bylo navrženo, že by se budova mohla stát sídlem Evropské centrální banky. V roce 1996 koupila budovu a související pozemky spolková země Hesensko pro Frankfurtskou univerzitu. Budovy byly nákladem 50 milionů německých marek (asi 26 milionů USD nebo 25 milionů EUR) zrekonstruovány kodaňskou architektonickou kanceláří Dissing+Weitling a předány univerzitě.[12] V komplexu nyní sídlí univerzitní kampus Westend, který zahrnuje katedry filozofie, historie, teologie, klasické filologie, umění a hudby, moderních jazyků a lingvistiky, kulturních a civilizačních studií, Centrum severoamerických studií a Fritz-Bauer-Institut.[9][13][14][15]

Ještě v roce 1995 bylo těžké zbavit se asociace budovy s nacismem, a to navzdory její vynikající architektuře z 20. let 20. století.[13] Der Spiegel po jejím veřejném otevření v roce 1995 psal o "pachu viny", ale také o tom, že budova sama si špatnou pověst nezaslouží.[16] Teprve s odchodem Američanů, následnou renovací a využíváním budovy univerzitou asociace budovy s Třetí říší v obecném povědomí ustoupila.

Pronájem budovy univerzitou vyvolal debatu ohledně jejího názvu. Spor zahájil bývalý rektor univerzity Werner Meissner, který navrhl pojmenování "Poelzig-Ensemble" (Poelzigův komplex). Členové univerzity trvali na konfrontaci s historií budovy a ponechali její původní název "Budova IG Farben".2 Meissnerův nástupce Rudolf Steinberg sice rozhodnutí o zachování názvu potvrdil, ale neprosadil jednotné pojmenování v rámci vedení univerzity. Univerzitní senát nakonec diskuse v červenci 2014 urovnal tím, že ponechal oficiální název "I.G.-Farbenhaus" (budova IG Farben).[17]

Do roku 2004 zřídila univerzita v budově stálou expozici a na průčelí budovy byla instalována pamětní deska, věnovaná otrokům IG Farben a těm, kteří zahynuli v důsledku působení plynu Cyklon B.[3] V roce 2014 byla v budově umístěna pamětní deska na památku padlých a zemřelých. Po desetileté diskusi[17] senát univerzity v roce 2014 souhlasil s pojmenováním místa na jižním konci nového kampusu po bývalém otrokáři Norbertu Wollheimovi.[3][18]

Za budovou IG Farben hodlá spolková země Hesensko vybudovat "nejmodernější kampus v Evropě", který by pojal zbývající katedry starého kampusu univerzity v Bockenheimu, právo, obchod, sociální vědy, rozvoj dětí a umění.[19] Od roku 2018 je dokončeno několik nových budov. Byla zahájena výstavba budovy studentských odborů a budovy fakulty pro jazyky, kultury a umění. Posledním krokem k dokončení nového univerzitního kampusu bylo přemístění hlavní knihovny v průběhu roku 2020.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku IG Farben Building na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Budova I.G. Farben na Wikimedia Commons