Buchalův vodní mlýn

Dle ohodnocení staveb v obci Skryje při katastrálním mapování roku 1836 měly oba skryjské mlýny - Buchalův i Mašíčkův - o stupeň vyšší stavební standard než ostatní stavení v obci. Buchalův mlýn měl dvě obytné místnosti a jeho celková plošná výměra byla 1700 m².

Nejstarší dochovaný architektonický popis mlýna pochází z roku 1842: Jednalo se o mlýnské stavení o délce 32 m, šířce 7,5 m a výšce 4 m, síle zdí 60 cm. Přední (obytná) část sestávala ze dvou velkých místností, kuchyně, spižírny a komory, místnosti měly rákosový strop. Zadní (mlýnská) část byla od obytné oddělena chodbou a kamennými schody, krytými pálenými keramickými dlaždicemi. Celá budova byla kryta pálenou střešní krytinou. Vedle samotné budovy mlýna se nacházel hospodářský dvůr s maštalemi a chlévy. U vjezdu na dvůr stála kůlna se zděnými pilíři a prkennými výplněmi a chlívek pro vepře z dřevěných trámů, oboje kryté šindelem. Naproti budově na druhé straně náhonu stála stodola z dřevěných trámů, rovněž krytá šindelem. Celé stavení bylo dle údajů z roku 1842 v dobrém stavu a mělo odhadní cenu 4 500 zlatých.

Ze stejného roku pochází i soupis inventáře mlýna a dalšího majetku včetně odhadní ceny: lakovaný stůl (2 zl.), nelakovaný stůl (1 zl. 12 kr.), komoda (10 zl.), nástěnná skříň (6 zl.), cínová skříň (1 zl. 30 kr.), 3 postele (10 zl.), sloupkové hodiny (12 zl.), nástěnné hodiny (3 zl.), 2 zrcadla (4 zl.), 16 obrazů (8 zl.), 6 polstrovaných židlí (6 zl.), 4 židle z tvrdého dřeva (2 zl.), 2 mísy z polokameniny (1 zl.), 10 talířů z polokameniny (1 zl. 40 kr.), 8 kávových hrnků (48 kr.), 1 kůň (40 zl.), 4 krávy (80 zl.), 18 ovcí (27 zl.). Zásoby ve mlýně činily 20 měřic žita (32 zl.), 150 měřic ječmene, 20 mandelů nevymláceného žita (40 zl.), 10 mandelů nevymláceného ovsa (15 zl.), 120 klád různé velikosti a síly (60 zl.), 60 kusů fošen z měkkého dřeva (30 zl.), 120 kusů prken z měkkého dřeva (12 zl.) a 6 sáhů palivového dřeva (12 zl.).

O necelé století později, v roce 1936, byl dle posudku komise okresního úřadu mlýn již ve výrazně horším stavu (např. podlahy byly prohnilé) a jeho cena byla odhadnuta na 100 000 Kč.

Ucelený popis technického zařízení mlýna se dochoval v zápisu o technické prohlídce z roku 1927, nezbytné k získání vodoprávního oprávnění. Náhonu dodával vodu jez o šířce 22,5 m, tvořený dlaždicovitě vyrovnanými balvany, částečně zpevněnými cementem, nacházející se na řece asi 650 m nad mlýnem. V koruně měl jez dřevěný trám. Cca 60 m nad jezem byl roku 1927 na skalce zřízen tzv. ham - záměrný bod ke zjištění spádových poměrů vody a jejího protékaného množství. Na mlýně byly dva další takové záměrné body - starý na kamenné zárubni a nový u rohu zdi levého průčelí mlýna. Jednalo se o cementovou rouru o průměru 10 cm a hloubce 7,5 cm, do níž byl zabetonovaný železný trn. Voda tekla náhonem od jezu po pravé straně řeky pod klenutý mostek, za nímž vtékala do 18 m širokého a 33 m dlouhého rybníka, který zde koncem 19. století zbudoval mlynář Josef Kubita na místě, kde dříve stávala usedlost Prokopa Štemberů. Účelem rybníka bylo zadržovat vodu pro mlýn při nižších vodních stavech, i tak ale v sušších obdobích - zejména v létě - stačil průtok často jen k pohonu dvou mlýnských kol.

Jalová voda odtékala z rybníka prvním stavidlem, voda vedená na mlýnská kola tekla náhonem se dvěma žlaby; na první resp. čtvrté kolo se pouštěla stavidly ve dně těchto žlabů, na druhé resp. třetí kolo stavidly v čele těchto žlabů. První kolo o průměru 3,30 m a druhé kolo o průměru 3,25 m pohánělo mlecí zařízení. Třetí kolo o průměru 3,40 m pohánělo vodní pilu. Čtvrté kolo pohánělo zařízení na zpracování krup, roku 1925 však bylo zrušeno a jeho náhon dále sloužil jen k vypouštění přebytečné vody ze žlabu.

Další informace o technickém stavu mlýna pochází z roku 1936, kdy František Buchal přebíral mlynářskou živnost od svého otce Josefa a znovu žádal o vodoprávní oprávnění. Dva roky předtím, v roce 1934, byl mlýn modernizován: dřevěné žlaby náhonu byly nahrazeny žlabem betonovým a druhé a třetí kolo byly nahrazeny jedním výkonnějším o síle 12 HP. Z něj byla síla přenášena přes paleční kolo na hlavní transmisní hřídel, čímž bylo poháněno mlecí zařízení i pila.

V budově pily byla na navýšené podlaze stará jednolistová pila, tzv. jednuška, novější pila byla na úrovni terénu a měla rámovou pilu (katr), okružní pilu a smirkový kotouč, poháněné přes transmisní hřídel pod střechou. Pod budovou pily byl nepřístupný prostor, tzv. podpilín, kde se hromadily piliny.

V budově mlýna byl na první podlaze, tzv. hranici, šrotovník o průměru 95 cm, nad ním kroupovník, vedle loupačka a dvě váhové stolice na žito a pšenici o délce válců 40 resp. 50 cm. Na druhé podlaze, tzv. zanášečce, stál stroj na čištění krupice a truhla na míchání mouky. V podstřeší byla transmisní hřídel a u ní řemenové náhony k hranolovému vysavači a výtahovým hlavám. V podzemí mlýna, tzv. podkolí, bylo vodním kolem poháněné dynamo o síle 7 HP, od nějž šlo elektrické vedení po budově v prostých trubkách.

Komise rozhodující v roce 1936 o vodoprávním oprávnění vytýkala mlynáři řadu nedostatků v oblasti zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a uložila mu ve lhůtě do roku 1940 vybudovat protipožární zeď oddělující půdu mlýnice od obytné části, oplechovat dveře ze mlýna do předsíně, opravit vadné podlahy, zakrýt řemenice, zapouzdřit soukolí, dát zákaz vstupu nepovolaným osobám a opatřit mlýn hasicím zařízením.

Po technické stránce už mlýn až do svého uzavření v roce 1952 nezaznamenal žádných výraznějších změn. V roce 1968 v něm začalo místní JZD provozovat pořez dřeva, pila však již nebyla poháněna vodním kolem, ale elektrickým proudem ze sítě. Tato přidružená výroba trvala až do roku 1979.

• ŠIMEK, Tomáš. Dějiny Skryjí. 1. vyd. [s.l.]: SURSUM, 2008. 446 s. ISBN 978-80-7323-166-8. S. 204–207, 313-319.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Buchalův vodní mlýn na Wikimedia Commons
• Buchalův mlýn v databázi Vodní mlýny