Bruno Zumino

Bruno Zumino
Bruno Zumino
Narození	28. dubna 1923; Řím, Italské království
Úmrtí	22. června 2014 (ve věku 91 let) nebo 21. června 2014 (ve věku 91 let); Berkeley, Kalifornie, USA
Alma mater	Univerzita La Sapienza
Povolání	fyzik, vysokoškolský učitel a teoretický fyzik
Zaměstnavatel	Kalifornská univerzita v Berkeley
Ocenění	Diracova medaile Mezinárodního centra teoretické fyziky (1987); Diracova medaile (1987); Cena Dannie Heinemana za matematickou fyziku (1988); medaile Maxe Plancka (1989); Max Planck Research Award (1992); … více na Wikidatech
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Bruno Zumino (28. dubna 1923 Řím – 21. června 2014 Berkeley) byl italský teoretický fyzik na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Vystudoval na Univerzitě La Sapienza v Římě, kde v roce 1945 získal doktorát.[1] V roce 1985 byl zvolen do Národní akademie věd Spojených států amerických, roku 1989 obdržel medaili Maxe Plancka.

Spolu s Gerhartem Lüdersem objevili a dokázali CPT teorém, tedy, že pro všechny fyzikální jevy musí platit CPT symetrie.[2] Dále je významná jeho práce v systematizaci efektivních chirálních Lagrangiánů.[3] S Juliem Wessem objevili Wessův-Zuminův model [4], první čtyřdimenzionální supersymetrickou kvantovou teorii pole s Boseho-Fermiho degenerací. A v oblasti supersymetrií je rovněž spoluautorem Wessova-Zuminova-Wittenova modelu, který kodifikuje strukturní chirální anomálie konformní teorie pole.[5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bruno Zumino na anglické Wikipedii.

SANDERS, Robert. Bruno Zumino, an architect of supersymmetry, dies at 91 [online]. Newscenter.berkeley.edu [cit. 2014-06-25]. Dostupné online. (anglicky)
LÜDERS, G.; ZUMINO, B. Connection between Spin and Statistics. Physical Review. 1958, s. 1450. DOI 10.1103/PhysRev.110.1450. Bibcode 1958PhRv..110.1450L. (anglicky)
COLEMAN, S.; WESS, J.; ZUMINO, B. Structure of Phenomenological Lagrangians. I. Physical Review. 1969, s. 2239. DOI 10.1103/PhysRev.177.2239. Bibcode 1969PhRv..177.2239C. (anglicky); CALLAN, C.; COLEMAN, S.; WESS, J.; ZUMINO, B. Structure of Phenomenological Lagrangians. II. Physical Review. 1969, s. 2247. DOI 10.1103/PhysRev.177.2247. Bibcode 1969PhRv..177.2247C. (anglicky)
WESS, J.; ZUMINO, B. Supergauge transformations in four dimensions. Nuclear Physics B. 1974, s. 39. DOI 10.1016/0550-3213(74)90355-1. Bibcode 1974NuPhB..70...39W. (anglicky)
WESS, J.; ZUMINO, B. Consequences of anomalous ward identities. Physics Letters B. 1971, s. 95. DOI 10.1016/0370-2693(71)90582-X. Bibcode 1971PhLB...37...95W. (anglicky)

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] SANDERS, Robert. Bruno Zumino, an architect of supersymmetry, dies at 91 [online]. Newscenter.berkeley.edu [cit. 2014-06-25]. Dostupné online. (anglicky)

[2] LÜDERS, G.; ZUMINO, B. Connection between Spin and Statistics. Physical Review. 1958, s. 1450. DOI 10.1103/PhysRev.110.1450. Bibcode 1958PhRv..110.1450L. (anglicky)

[3] COLEMAN, S.; WESS, J.; ZUMINO, B. Structure of Phenomenological Lagrangians. I. Physical Review. 1969, s. 2239. DOI 10.1103/PhysRev.177.2239. Bibcode 1969PhRv..177.2239C. (anglicky); CALLAN, C.; COLEMAN, S.; WESS, J.; ZUMINO, B. Structure of Phenomenological Lagrangians. II. Physical Review. 1969, s. 2247. DOI 10.1103/PhysRev.177.2247. Bibcode 1969PhRv..177.2247C. (anglicky)

[4] WESS, J.; ZUMINO, B. Supergauge transformations in four dimensions. Nuclear Physics B. 1974, s. 39. DOI 10.1016/0550-3213(74)90355-1. Bibcode 1974NuPhB..70...39W. (anglicky)

[5] WESS, J.; ZUMINO, B. Consequences of anomalous ward identities. Physics Letters B. 1971, s. 95. DOI 10.1016/0370-2693(71)90582-X. Bibcode 1971PhLB...37...95W. (anglicky)