Brouk Pytlík (opera)

Brouk Pytlík sice byl všude a vyzná se ve všem, ze všeho nejlépe se však vyzná v hudbě. Sestavil z malých broučků vlastní dechovou kapelu, které jako nástroje slouží stébla strav a kalíšky květů. Po ukázce jejich umění Brouk Pytlík fundovaně teoreticky rozebere jejich chyby, broučka Toníčka přeřadí od klarinetu k bubínku a vydává se se svým tělesem v pochodovém rytmu na louku.

Promenáda na louce je poseta stánky a obchůdky, jejichž majitelé se překřikují a vychvalují své zboží a služby. Koktavá řeznice Krtonožka nabízí chutné a výživné žížalí maso, Pavouci předvádějí své látky a nitě, Tesaříci otec a syn dělají reklamu svému stavebnímu družstvu, ba dokonce motýl Smrtihlav vychvaluje kolemjdoucím svůj pohřební ústav. Všechny však přehluší Pytlíkova dětská dechovka. Zatímco některým se tento hudební styl líbí, jiní jsou nadšeni méně a zejména vážení brouci Chroust a Potemník na rozverné a hlučné nově příchozí žehrají a vytýkají Pytlíkovi, že se sebe dělá takového šaška a hastroše. Brouk Pytlík zavelí svému dětskému oddílu do útoku na nepřítele jejich umění. Vypukne velký zmatek. Broučci se před rozzlobenými Chroustem a Potemníkem rozutečou a poschovávají. Oba brouci přísahají Pytlíkovi pomstu.

Po jejich odchodu se broučci váhavě vracejí. Toníček přibíhá vyděšen, protože se schovával pod kamenem a narazil tam na kvílející strašidlo. Ukáže se však, že to je brečící houf malých cvrčíčků, kteří se ztratili mamince. Brouk Pytlík se je jme obveselovat hravou pantomimou. Chce cvrčky svézt na vozíčku, ale malí brouci dřepčíci, které do něho zapřáhne, se ukáží být tak rychlí a překotní, že z projížďky sejde. I tak se Pytlíkovi podaří cvrčíčky rozdovádět tak dokonale, že porazí Krtonožčin stánek. A hrdina hned získává třetí nepřítelkyni v řadě.

Baletní mistryně Kobylka učí svůj dorost skokům. Vše se dařím, jen kobylka Martička má ze skákání strach a nedá si říci. Učitelka si už nad ní zoufá. Brouk Pytlík, který si nenechá ujít příležitost k poučování, předvádí Martičce ukázkovou techniku, skončí však přímo uprostřed potoka. Jeho volání o pomoc má nejprve ten výsledek, že ne sebe upozorní trojici svých pronásledovatelů. A t se za ním po hlase pustí tak bezhlavě, že se ani nenadějí a plácají se sami ve vodě. Mezitím kobylky vytvořily záchrannou expedici, pomocí tykadel vytáhnou pytlíka z vody a ještě mu dopomohou k útěku. zato obyvatelka pobřežní mělčiny Splešťule blátivá je celým tímto povykem pohoršena a přidává se na stranu Pytlíkových pronásledovatelů, kterým pomůže z vody ven.

Pytlík se zatím otřásá z vody, a protože se v ní nachladil, kýchá kolem sebe. To se zalíbí kolem letícím včelám, které potřebují vykropit chodbičky v úle, a tak Pytlíka vezmou a odnesou do svého domova.

Pytlík v úle svědomitě vykropil chodbičky a nyní odpočívá v komůrce. Jedna včela krmička jej omylem považuje za larvičku a hned mu dává medové koláče; a protože Pytlík na každé vyzvání odpovídá dětským hláskem, že ještě nejedl, dostane během chvilky několik porcí – než jej včely odhalí a přidělí mu novou práci, totiž oprašovat včely, které přilétají z výpravy pro nektar. Ale Pytlík málem vyhodí sesbíraný prach – totiž cenný pyl – na smetiště: je jasné, že ani na tuto práci se nehodí.

Umírá stará včelí dělnice. Včely se s ní loučí obřadem, při kterém je přítomna i jejich královna, jež se jinak pohybuje zvolna v průvodu od komůrky ke komůrce a klade vajíčka. I Brouk Pytlík je mezi přítomnými, ale když nalezne koláče přichystané na pohřební hostinu, valnou část jich spořádá- Včely ho honí a Pytlík se ukryje ve velké temné komoře, kde vzbudí trubce – a to dva dny před řádným termínem. V úle zavládne chaos a včely vidí, že je nejvyšší čas dát Pytlíkovi výhost. Sesypou se na něj a žihadly jej vyženou z úlu.

Brouk Pytlík se nejprve přibelhá celý pobodaný a zmožený útrapami, ale brzy zjišťuje, že se mu vrací čilost na duchu i na těle. Ale obratnosti mezitím nepřibral, takže sotva se rozpřáhne, podaří se mu zbořit již téměř dostavěný dům otce a syna Tesaříků. Ti si na něj došlápnou: protože musí dům postavit znovu podle nových plánů, ať jim je Pytlík připraví. Nechají ho s čtvrtkou papíru a tuší, ale Pytlíka, který si neví rady, přepadne únava. Při usínání navíc kalamář převrhne. To se zalíbí pěti molům: tančí po papíře a zanechávají za sebou stopy a čáry. Tesaříci se vracejí, jsou plánem nadšeni a ihned se pustí do práce podle něj. Nová stavba je bizarní umělecké dílo. Bohužel ale nemá dlouhé trvání. Dorazí totiž pytlíkovi čtyři pronásledovatelé, a když se sám „pan architekt“ zachrání útěkem, odnese za něj jejich hněv alespoň stavba postavená podle jeho plánu.

Na velké pavučině si pod dohledem rodičů hrají mladí pavoučci. Do toho se jim připlete prchající Brouk Pytlík: je objemný a pavučina, do které se zamotá, se pod jeho váhou roztrhá. Pytlík nemá z pavouků strach, naopak vidí příležitost, jak se blýsknout další ze svých četných dovedností. Ale ukázka provazochodeckého umění skončí neúspěšně – poté, co svou balanční tyčí uhodí všechny okolo, opět spadne. Přitom obdivuje, jak pavouci snovají svá vlákna, a vidí, že předtím snědí starou pavučinu. Chce je napodobit, a tak také sežere kus pavučiny. Ale místo toho, aby upředl vlastní nit, se mu udělá velmi špatně od žaludku. Pytlík už má za to, že udeřila jeho poslední hodinka.

Poblíž se koná pohřeb ptáčka. Smuteční obřad vede Smrtihlav. Brouk Pytlík se celý rozbolavělý probudí a je přesvědčen, že zemřel a že je to jeho vlastní pohřeb. To se málem stane pravdou, protože jej právě dostihují jeho čtyři pronásledovatelé Potemník, Chroust, Krtonožka a Splešťule blátivá. Ti jej chtějí hodit do vykopaného hrobu a nechat pohřbít zaživa. Naštěstí se ale objeví Pytlíkovi věrní kamarádi, broučci s kobylkami, a společně Pytlíka osvobodí a jeho nepřátele zaženou. Brouk Pytlík, který přestál už tolik nástrah a svízelí, je opět ve své kondici, sestavuje znovu svou kapelu a řídí její veselou závěrečnou produkci.

• JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 34–35.
• HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 1060–1062.

Brouk Pytlík v databázi Archivu Národního divadla