Breuhahnovo

Breuhahnovo (Malus domestica 'Breuhahnovo') je ovocný strom, kultivar druhu jabloně domácí z čeledi růžovitých. Řadí se mezi zimní odrůdy.

Čerstvě sklizená jablka odrůdy 'Breuhahnovo'

Historie

Původ

Pochází z Německa, z Výzkumného ústavu v Geisenheimu. Jde o semenáč odrůdy 'Halberstadtské panenské' vypěstovaný v roce 1895. Do kultury bylo zavedeno v roce 1934.

Rozšíření

Rozšířilo se zejména v Německu a ve Švýcarsku. V Československu se pěstovalo ve velkovýsadbách zejména v 50. a 60. letech.

Synonyma

'Geheimrat Breuhahn', 'Breuhahn'

Vlastnosti

Růst

Roste zpočátku středně silně, později slabě až velmi slabě. Špatně obrůstá krátkým plodonosným obrostem, který rychle stárne. Vzhledem k tomu, že koruny se zahušťují, vyžaduje pravidelný zmlazovací a prosvětlovací řez. Pro pěstování je nejvhodnějším tvarem volný zákrsek. Není vhodné do stěn. Hodí se pro přeroubování.[1]

Plodnost a zralost

Plodí brzy, zpočátku dosti pravidelně, později trochu střídavě, hojně až velmi hojně. Plody jsou nasazeny ve shlucích a je nutno je probírat, aby se dosáhlo jejich dostatečné velikosti. Sklízí se počátkem října, plody vydrží až do dubna, slabě vadnou, nemoučnatí.

Plod

Plody jsou kuželovité až vejčité, mírně nesouměrné, střední až menší. Slupka je hladká, lesklá, mírně mastná, s nenápadnými světlými lenticelami. Barva slupky je světle zelená, později žlutá s výrazným rozmytým červeným líčkem. Dužnina je zlatožlutá až do oranžova, křehká, sladká, aromatická. Chuť bývá hodnocena jako dobrá až velmi dobrá. [1]

Choroby a škůdci

Ke strupovitosti je celkem odolné, ale padlím trpí silně. Proti mrazu je dostatečně odolné, ale po velkých úrodách mohou namrzat nedostatečně vyzrálé letorosty.

Hodnocení

Velkým kladem odrůdy je chuťová kvalita, vzhled a dlouhá skladovatelnost plodů. Hlavním nedostatkem jsou nároky na důkladnou probírku plodů během léta. Tento problém byl hlavním důvodem, proč se od odrůdy záhy upustilo ve velkovýsadbách.

Odkazy

Reference

  1. DVOŘÁK, Antonín; VONDRÁČEK, Jiří; KOHOUT, Karel; BLAŽEK, Jan. Jablka. Praha: Akademia, 1976. 592 s. (Ovocnická edice). S. 235–238.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.