Brekovský hrad

Hrad byl postaven na přelomu třináctého a čtrnáctého století[1] a patřil do soustavy hradů na uhersko-polské cestě. V první polovině patnáctého století bylo zesíleno jeho opevnění a krátce poté sehrál významnou roli ve vnitropolitických zápasech, zejména v roce 1466, kdy se pod jeho hradbami střetla vojska krále Matyáše Korvína a jeho odpůrce, polského krále Kazimíra IV. V letech 1484–1488 byl v rukou Zápolských, kteří hrad rozšířili a dále posílili jeho opevnění. V polovině šestnáctého století se jeho majitel František Kendy přidal ke šlechtické opozici proti králi Ferdinandu Habsburskému, a proto královské vojsko po dobytí roce 1558 hrad zcela vyplundrovalo. Pozdější majitel Mikuláš Drugeth ho však roku 1575 znovu opravil a obnovil. Roku 1644 napadla hrad povstalecká vojska Juraje Rákócziho a byl opět téměř zničen. Částečná oprava obytných traktů mu pouze nakrátko vrátila život, protože ve vlnách protihabsburských stavovských povstání na konci sedmnáctého století se z něj definitivně vytratil. Od té doby hrad pustl a dochovaly se z něj pouze zbytky zdí.

Nejstarší jádro hradu má oválný půdorys a je umístěno na nejvyšším místě vápencového brala, k němuž se připojuje na jihozápadě věž. Tato stavební etapa je z přelomu třináctého a čtrnáctého století. Druhá stavební fáze se spojuje s rodem Drugethovců, kteří k věži přistavěli dvoutraktový palác a na severní straně nevelké předhradí. Při rozšiřování tohoto předhradí směrem na východ za Štěpána Zápoľského, byla stará hradba nahrazena novým zdivem na okraji skalní plošiny. Ve čtvrté etapě byla dobudována pozdně gotická bašta při vstupní bráně a ze západní strany k původnímu jádru přistavěna polygonální užitková budova.

Z hradu se dochovaly zdi do výšky až tří podlaží, určující zřetelně předchozí stav budov. Viditelné jsou i brány, přechod do horního hradu, který byl pravděpodobně vybaven i padacím mostem. Pivnice jsou zčásti klenuté a v západní části je jasně viditelná kuchyň s otevřeným ohništěm, výlevkou a obrovským kouřovodem. V přízemí jsou na stěně zachované zbytky nosníků krbu. Z hradní kaple se však mnoho nedochovalo. Mezi nálezy z archeologického výzkumu zemplínského muzea v Michalovcích má významné místo bohatá kolekce pozdně renesančních kachlí. Ještě důležitějším nálezem jsou nálezy keramiky a železných hrotů šípů slovanského hradiště.