Brdíčkův mlýn

O hamrech v okolí obce Hamry nad Sázavou je zmínka v 15. století. Byly v majetku žďárského kláštera a vyráběly zemědělské, těžební a stavební nástroje a zbraně. Šlakhamer (také Flexlinův hamr) se uvádí v roce 1409, který pravděpodobně založil rychtář z Německého Brodu a hamerník Mikuláš Flexlin.[2] Další písemná zmínka je z roku 1453, kdy opat žďárského kláštera prodává hamr hamerníkovi Hanušovi ze Šlakhamru. V té době hamr zpracovával železnou rudu, která se těžila v okolí a byla zpracována v redukční peci.[2] Pracoval až do 17. století, kdy hamry byly nahrazeny šachtovými pecemi a také železná ruda už měla malou výtěžnost. Hamry byly převážně zrušeny nebo byly přestavěny na obilní mlýn. V roce 1694 převzal grunt s mlýnem Melichar, syn zemřelého Jiřího Šlakhamera. Rod Šlakhamerských vlastnil mlýn až do roku 1811, kdy jej odkoupil Jakub Svoboda.[3] V roce 1930 odkoupil mlýn Jan Brdíčka, který tragicky zemřel před druhou světovou válkou a mlýn přešel do vlastnictví jeho ženy a syna Jana Brdíčka. V době druhé světové války se ve mlýně jen šrotovalo, pohon zajišťoval spalovací stabilní motor Slavia. V roce 1950 pozemky a polnosti převzalo místní jednotné zemědělské družstvo, mlýn zůstal Brdičkům a byl v jejich majetku až do roku 1976, kdy jej odkoupilo Technické muzeum v Brně.[4] Mlýn byl v roce 1977 zapsán do Ústředního seznamu kulturních památek České republiky.

Technické muzeum po odkoupení mlýna nechalo vyrobit vodní kolo na svrchní vodu a začalo uvažovat o zřízení expozice hamernictví s funkčním hamrem. Za tímto účelem bylo zakoupeno zařízení zrušeného hamru Josefa Zíky z Podhůří u Nepomuku. K převezení použitelných částí a instalace hamru došlo až v roce 2000.[5] Po roce 1986 byl proveden ve mlýně a jeho okolí archeologický průzkum, který odhalil pozůstatky činnosti hamru (vrstvy železářské strusky, vrstvu uhlíků a mouru, zasypaný náhon) a doložil jeho lokaci západně od mlýna.[3][4]

V roce 2011 byla otevřena expozice věnovaná hamernictví, dřevařství a bydlení za posledních majitelů. Jádrem expozice je plně funkční hamerské zařízení, na kterém při speciálních akcích pracují kováři.[6]

Původní vodní mlýn stojí ve výškově členitém terénu v údolí na pravém břehu řeky Sázavy. Je tvořen třemi křídly, která uzavírají obdélný dvůr, dispozičně jejich seskupení vytváří půdorys písmene U. Nejvýraznější je severní budova, která delší stranou přiléhá k mlýnskému náhonu. Celý mlýn má vlastní budovu mlýna, která je rozdělena na část hospodářskou a obytnou s mlýnicí, přístavek pro vodní kolo (lednice) a na jižní straně je zděná hospodářská budova.[7] Celý areál uzavírá na západní straně krytá kolna a na východní straně cihlová zeď.

Hospodářská budova (chlévy a stáje) je zděná z lomového kamene s cihlovou nadezdívkou, postavena na půdorysu obdélníku, je zastřešena sedlovou střechou krytá eternitem, štíty jsou bedněné. Krov střechy je vaznicový se stojatou stolicí vyztužen šikmými vzpěrami ob vazbu.[4]

Otevřená kůlna je dřevěná sloupové konstrukce se zděnou obvodovou zdí z lomového kamene, střecha je sedlová.

Obytná budova s mlýnicí je jedno poschoďová postavena částečně z lomového kamene a cihel na půdorysu obdélníku. Střecha je sedlová s polovalbou krytá šindelem.[7][4]Krov střechy je vaznicový se stojatou stolicí

Obytná část je na vyvýšeném přízemí, pod kterým je sklep s valenou klenbou. V obytné části je kuchyně, dva pokoje s neckovými klenbami a lunetami a komora. Prostor mlýnice je rozdělen dřevěnou plošinou do dvou úrovní. V mlýnici byly zbytky starého jednostoličného českého složení z období 19. století. Vodní kolo bylo na svrchní vodu.[7][4]

Vodní náhon je částečně zapuštěný ve skále a je veden podél hlavní budovy na severní straně. V areálu jej kryjí mohutné ploché kameny. V letech 1986–1992 byl prohlouben a jeho stěny zpevněny a byla nainstalována malá vodní elektrárna.

Na přelomu 20. a 21. století byla rekonstruována lednice, která je vyzděna lomovým kamenem a z části mohutnými žulovými kvádry. Do ní byly osazeny dvě repliky vodního kola na svrchní vodu zhotovená dle dobové dokumentace z roku 1930 sekerníkem Josefem Kudrnou z Kunžaku. Pohání hamerské kladivo a měchy výhně.[8] Nová vodní kola na svrchní vodu jsou obkročmé konstrukce, věnce kol mají korečkové lopatky spojené s vály šesti rameny na dlab. V roce 1930 byl průtok svrchní vody 0,068 m³/s, spád 3,5 m, výkon kola 5 HP.[8]

K mlýnu patřila zděná budova bělidla západně od areálu mlýna, která je využívána jako rekreační objekt. V budově je sklep s protilehlou valenou klenbou.