Brazilská katolická apoštolská církev

Brazilská katolická apoštolská církev uznává nicejské, Atanášovo a apoštolské vyznání i sedm svátostí. Svaté přijímání umožňuje všem křesťanům, kteří uznávají, že je při něm svým tělem a krví reálně přítomen Ježíš Kristus.

Duarte Costa zavedl v ICAB řadu reforem v oblastech, které v římskokatolické církvi vnímal jako problematické:

• byl zrušen kněžský celibát
• liturgie byla přeložena do místního jazyka
• od kněží se očekávalo, že budou žít a pracovat mezi lidmi a vydělávat si na živobytí světským zaměstnáním
• rozvod je chápán jako součást reality života; po církevním přezkoumání je možný další sňatek
• křtěny jsou i děti rozvedených či bez partnera žijících rodičů
• za určitých okolností (např. jako prevence nemoci) je za přijatelnou považována kontrola porodnosti.

ICAB se však staví proti potratům, eutanazii, trestu smrti i jiným způsobům zmaření lidského života.

V roce 1949 brazilská vláda dočasně pozastavila všechny veřejné bohoslužby ICAB, protože podle ní byly matoucí svou podobností s bohoslužbami římskokatolické církve. O několik měsíců později však byly kostely ICAB znovu otevřeny pod podmínkou, že liturgie nebude shodná a že její kněží budou nosit šedý kněžský oděv na rozdíl od černého užívaného v římskokatolické církvi.

V roce 1961 Carlos Duarte Costa zemřel a ICAB několik následujících let procházela neshodami a rozvratem. O vedení církve usilovalo několik uchazečů. Stabilitu a rozvoj jí poté přineslo vedení Castilla Mendeze.

• Oficiální stránky Brazilské katolické apoštolské církve (portugalsky)