Brabant (belgická provincie)

Její území se ustálilo po anexi Rakouského Nizozemí revoluční Francií roku 1795, kdy bylo historické vévodství Brabantské rozděleno na dva francouzské départementy: département de la Dyle kolem Bruselu a département des Deux-Nèthes kolem Antverp.

Po pádu Napoleonově 1815 byly départementy připojeny novému Spojenému Nizozemsku. Z Dyle se stala provincie Brabant-Méridional (Jižní Brabant na rozdíl od provincie Severní Brabant) a z Deux-Nèthes se stala provincie Střední Brabant (později Antverpy). Královský výnos (arrêté royal) z roku 1819, aplikovaný od roku 1823, zavedl v provinčním sněmu jako úřední řeč nizozemštinu stejně jako v ostatních vlámských provinciích s výjimkou Nivelles. Tato reforma oživila opoziční hlasy a nizozemský král obnovil jazykovou svobodu 4. června 1830. Po vyhlášení belgické nezávislosti téhož roku se z provincie Jižní Brabant stala provincie Brabant (hlavní město Brusel).

Provincií procházela belgická „jazyková hranice“ jako jedinou z belgických provincií. V důsledku jejího zavedení v roce 1963 změnilo několik obcí svou provinční příslušnost. Například Mouscron a Comines-Warneton byly odděleny od Západních Flander a připojeny k Henegavsku, lutyšský Fourons (Voeren) připojen k Limbursku. Celý kanton Landen byl v té době oddělen od Lutychu a připojen k Brabantu (dnes Vlámský Brabant). 19 obcí kolem Bruselu dostalo dvojjazyčný status. Roku 1989 byl vytvořen region hlavního města Bruselu, ale region byl stále součástí provincie Brabant.

Roku 1995 byla provincie Brabant rozdělena na dvě provincie a na území hlavního města, které vykonává na svém území pravomoci provincie. Území hlavního města je však celé obklopené územím Vlámského Brabantu (tvoří v něm enklávu).