Borophaginae
Borophaginae jsou vyhynulou podčeledí z čeledi psovití (Canidae).
Borophaginae Stratigrafický výskyt: spodní oligocén až svrchní pliocén (před 32 – 2 miliony lety) | |
---|---|
Aelurodon stirtoni | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | savci (Mammalia) |
(nekategorizováno) | Carnivoramorpha |
Řád | šelmy (Carnivora) |
Podřád | psotvární (Caniformia) |
Čeleď | psovití (Canidae) |
Podčeleď | Borophaginae Simpson, 1945 |
Areál rozšíření
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Po starší podčeledi Hesperocyoninae představují Borophaginae druhou hlavní linii psovitých šelem. Všechny rody se vyskytovaly výhradně v Severní Americe, přičemž největší rozmanitosti dosáhly během miocénu.[1]
Z čeledi psovití byli Borophaginae zřejmě nejrozmanitější skupinou a zástupci podčeledi obsadili množství ekologických nik. Podčeleď zahrnovala jak malé až středně velké všežravce (jako byli Cynarctoides, Phlaocyon a Cynarctus), tak mohutné hyperkarnivorní rody, jako byl Borophagus. Někteří zástupci byli schopni drtit kosti podobně jako většina moderních hyen – tato adaptace se objevovala spíše u pozdějších forem. Některé rody mohly být naopak primárně plodožravé.[1][2]
První zástupci podčeledi se objevili ve spodním oligocénu, přibližně před 32 miliony lety, přičemž jedním z nejstarších zástupců byl rod Archaeocyon. Počáteční vývoj borophaginů zahrnoval několik linií menších až středně velkých psovitých šelem. Byly spíše všežravé, což bylo nejspíše způsobeno konkurenčním tlakem daným většími rody z podčeledi Hesperocyoninae, které představovaly vrcholové predátory té doby. Teprve během spodního až středního miocénu, před asi 19 až 15 miliony lety, se začaly objevovat první větší a dravější druhy. Během středního a svrchního miocénu se objevily formy, které se již řadily mezi vrcholové predátory. Sem lze zařadit zástupce subtribu Aelurodontina (jako rod Aelurodon), a především některé nejmladší rody subtribu Borophagina (Epicyon, Borophagus).
Borophagus byl vrcholným rodem celé podčeledi Borophaginae a zároveň jejím posledním přežívajícím zástupcem. Ve svrchním pliocénu, před asi dvěma miliony let, druhem Borophagus diversidens celá podčeleď vyhynula.[2]
Odkazy
Reference
- GOSWAMI, Anjali. Introduction to Carnivora. In: GOSWAMI, Anjali; FRISCIA, Anthony. Carnivoran evolution: new views on phylogeny, form, and function. Cambridge: Cambridge University Press, 2010. ISBN 9780521515290, ISBN 9780521735865. S. 16.
- WANG, Xiaoming; TEDFORD, Richard. Dogs: their fossil relatives and evolutionary history. Paperback edition, 2010. vyd. New York: Columbia University Press, 2008. ISBN 978-0-231-50943-5, ISBN 0-231-50943-X. OCLC 822229250 S. 33–36.
Literatura
- WANG, Xiaoming, TAYLOR, Beryl E. a TEDFORD, Richard H. Phylogenetic systematics of the Borophaginae (Carnivora: Canidae). New York: American Museum of Natural History, 1999. 391 s. Bulletin of the American museum of natural history, no. 243.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Borophaginae na Wikimedia Commons
- Taxon Borophaginae ve Wikidruzích