Borophaginae

Borophaginae jsou vyhynulou podčeledí z čeledi psovití (Canidae).

Borophaginae
Stratigrafický výskyt: spodní oligocén až svrchní pliocén (před 32 – 2 miliony lety)
Aelurodon stirtoni
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
(nekategorizováno)Carnivoramorpha
Řádšelmy (Carnivora)
Podřádpsotvární (Caniformia)
Čeleďpsovití (Canidae)
PodčeleďBorophaginae
Simpson, 1945
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Po starší podčeledi Hesperocyoninae představují Borophaginae druhou hlavní linii psovitých šelem. Všechny rody se vyskytovaly výhradně v Severní Americe, přičemž největší rozmanitosti dosáhly během miocénu.[1]

Z čeledi psovití byli Borophaginae zřejmě nejrozmanitější skupinou a zástupci podčeledi obsadili množství ekologických nik. Podčeleď zahrnovala jak malé až středně velké všežravce (jako byli Cynarctoides, Phlaocyon a Cynarctus), tak mohutné hyperkarnivorní rody, jako byl Borophagus. Někteří zástupci byli schopni drtit kosti podobně jako většina moderních hyen – tato adaptace se objevovala spíše u pozdějších forem. Některé rody mohly být naopak primárně plodožravé.[1][2]

První zástupci podčeledi se objevili ve spodním oligocénu, přibližně před 32 miliony lety, přičemž jedním z nejstarších zástupců byl rod Archaeocyon. Počáteční vývoj borophaginů zahrnoval několik linií menších až středně velkých psovitých šelem. Byly spíše všežravé, což bylo nejspíše způsobeno konkurenčním tlakem daným většími rody z podčeledi Hesperocyoninae, které představovaly vrcholové predátory té doby. Teprve během spodního až středního miocénu, před asi 19 až 15 miliony lety, se začaly objevovat první větší a dravější druhy. Během středního a svrchního miocénu se objevily formy, které se již řadily mezi vrcholové predátory. Sem lze zařadit zástupce subtribu Aelurodontina (jako rod Aelurodon), a především některé nejmladší rody subtribu Borophagina (Epicyon, Borophagus).

Borophagus byl vrcholným rodem celé podčeledi Borophaginae a zároveň jejím posledním přežívajícím zástupcem. Ve svrchním pliocénu, před asi dvěma miliony let, druhem Borophagus diversidens celá podčeleď vyhynula.[2]

Odkazy

Reference

  1. GOSWAMI, Anjali. Introduction to Carnivora. In: GOSWAMI, Anjali; FRISCIA, Anthony. Carnivoran evolution: new views on phylogeny, form, and function. Cambridge: Cambridge University Press, 2010. ISBN 9780521515290, ISBN 9780521735865. S. 16.
  2. WANG, Xiaoming; TEDFORD, Richard. Dogs: their fossil relatives and evolutionary history. Paperback edition, 2010. vyd. New York: Columbia University Press, 2008. ISBN 978-0-231-50943-5, ISBN 0-231-50943-X. OCLC 822229250 S. 33–36.

Literatura

  • WANG, Xiaoming, TAYLOR, Beryl E. a TEDFORD, Richard H. Phylogenetic systematics of the Borophaginae (Carnivora: Canidae). New York: American Museum of Natural History, 1999. 391 s. Bulletin of the American museum of natural history, no. 243.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.