Boris III.

Boris III. (30. ledna 1894 Sofie28. srpna 1943 tamtéž) byl od 3. října 1918 až do své smrti bulharský car (král).

Boris III. Bulharský
Narození 30. ledna 1894
Sofie
Úmrtí 28. srpna 1943 (ve věku 49 let)
Sofie
Pohřben Rilský klášter a Vranský palác
Potomci Marie Luisa Bulharská a Simeon II.
Otec Ferdinand I. Bulharský
Matka Marie Luisa Bourbonsko-Parmská
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Panování

Na trůně vystřídal svého otce Ferdinanda I., který abdikoval po bulharské porážce v první světové válce. Panovníkem se stal 3. října 1918, ve chvíli nejtěžších politických, ekonomických a náboženských krizí. Hned po nástupu do funkce musel svou monarchii bránit proti dvěma republikánským[zdroj?!] stranám – Agrární straně Alexandra Stambolijského a komunistické straně.

Královský monogram Borise III.

Stejně jako jako jeho otec Ferdinand, také Boris byl rozvážný a tichý panovník, který nikdy nešel do sporů. Po převratu dne 9. června 1923 se rozpadla agrární strana a v září téhož roku ji následovala strana komunistická. Jeho postavení se upevnilo. Od té doby mohl začít reformovat církev, s jejíž pomocí se dokázal v 30. letech zviditelnit jakožto její první reformátor.

V září 1940 získalo Bulharsko za Hitlerova zprostředkování od Rumunska jižní Dobrudžu a Borisovi se v této souvislosti dostalo titulu car osvoboditel. Na počátku druhé světové války se připojil ke státům Osy s cílem znovu získat Makedonii ztracenou po 2. balkánské válce a bulharská vojska se aktivně podílela na porobení Řecka.

Na jaře 1943 sice odmítl německý požadavek na vydání bulharských Židů, povolil však extradici více než jedenácti tisíc Židů z Bulharskem okupovaných území. Boris odolával Hitlerovu naléhání na aktivní zapojení se do války proti Spojencům (k oficiálnímu vyhlášení války Spojeným státům americkým a Velké Británii došlo sice ze strany Bulharska v prosinci 1941, stále však byla zachovávána neutralita vůči SSSR). V této souvislosti byl v srpnu 1943 povolán na setkání s Adolfem Hitlerem, v jehož rámci se Hitler snažil panovníka donutit k větší aktivitě vůči SSSR. Krátce po návratu z této návštěvy Německa Boris dne 28. srpna 1943 náhle zemřel. Příčinou smrti bylo patrně selhání srdce.

Borisovou manželkou byla Jana Savojská a jeho synem a následníkem car Simeon II.

Vývod z předků

 
 
 
 
 
František Sasko-Kobursko-Saalfeldský
 
 
Ferdinand Sasko-Kobursko-Gothajský
 
 
 
 
 
 
Augusta Reuss Ebersdorf
 
 
August Sasko-Kobursko-Gothajský
 
 
 
 
 
 
Ferencz József Koháry de Csábrág
 
 
Maria Antonia Koháry de Csábrág
 
 
 
 
 
 
Marie Antonie Valdštejnsko-Wartenberská
 
 
Ferdinand I. Bulharský
 
 
 
 
 
 
Ludvík Filip II. Orléanský
 
 
Ludvík Filip Orléanský
 
 
 
 
 
 
Luisa Marie Adelaida Bourbonská
 
 
Klementina Francouzská
 
 
 
 
 
 
Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský
 
 
Marie Amálie Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská
 
'Boris III.'
 
 
 
 
 
Karel II. Parmský
 
 
Karel III. Parmský
 
 
 
 
 
 
Marie Tereza Savojská
 
 
Robert I. Parmský
 
 
 
 
 
 
Karel Ferdinand Bourbonský
 
 
Luisa Marie Terezie z Artois
 
 
 
 
 
 
Marie Karolína Neapolsko-Sicilská
 
 
Marie Luisa Bourbonsko-Parmská
 
 
 
 
 
 
František I. Neapolsko-Sicilský
 
 
Ferdinand II. Neapolsko-Sicilský
 
 
 
 
 
 
Marie Isabela Španělská
 
 
Marie Pia Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
Karel Ludvík Rakousko-Těšínský
 
 
Marie Terezie Izabela Rakouská
 
 
 
 
 
 
Jindřiška Nasavsko-Weilburská
 

Externí odkazy

Bulharští carové
Předchůdce:
Ferdinand I.
19181943
Boris III.
Nástupce:
Simeon II.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.