Bohumil Peroutka

Narodil se v Bratislavě, ve věku pěti let se s rodiči přestěhoval do Vsetína.[1] Zde chodil na základní školu a vystudoval reálné gymnázium. V Brně na univerzitě vystudoval přírodní vědy a působil pak několik let jako středoškolský učitel v Hošťálkové a ve Valašských Kloboukách.[1] V letech 1955–1961 byl ředitelem Okresního archivu ve Vsetíně, od 1. ledna 1962 do 31. března 1967 vedl vsetínské Okresní muzeum.[1] Z vedoucí pozice odešel na vlastní žádost ze zdravotních důvodů, ale i nadále pracoval v muzeu jako samostatný odborný pracovník. Redigoval sborník Valašsko a byl i kronikářem města Vsetín.[2] Věnoval se turistice a orientačnímu běhu.[2]

Dne 22. října 1969 mu vyšel v novinách Nové Valašsko článek k výročí vzniku republiky, kde mj. kritizoval politické procesy v 50. letech. Komunisté mu za to hrozili vyhozením z práce. Dne 28. října 1969 na výročí vzniku republiky se na nádvoří vsetínského zámku zapálil a o dva dny později zemřel ve vsetínské nemocnici.[2] Ve své kanceláři v muzeu nechal dopis na rozloučenou, kde píše, že k tomuto činu jej přimělo „svědomí i pocit odpovědnosti a snad i víra v ideje“.[1]

• MAŠLÁŇ, Pavel - PELUNĚK, Lukáš F.: Vsetínská pochodeň? Poznámky k životopisu Bohumila Peroutky (1926-1969). Paměť a dějiny, roč. 13, 2019, č. 4, s. 80-90.
• BLAŽEK, Petr: Živé pochodně v sovětském bloku. Politicky motivované případy sebeupálení 1966-1989. Praha, ÚSTR 2019. ISBN 978-80-88292-58-6.