Bohumil Benoni

Bohumil Benoni pocházel z rodiny se starou rodovou tradicí. Její původ je matrikově zpětně doložen až do konce 17. století, kdy do Čech ze severní Itálie přišel nejstarší známý představitel rodu Benoni a usadil se v Chrudimi.[1]

Bohumil Benoni od mládí tíhnul k umění a také miloval knihy. Z toho důvodu se nejprve začal učit knihkupcem. Záhy však přešel na hospodářskou školu. Láska ke zpěvu ho odtud však rychle dovedla do operní školy J. I. Lukeše v Praze, kde se začal připravovat na svou pozdější uměleckou dráhu.

Do Národního divadla byl Bohumil Benoni angažován po svém úspěšném debutu ze 7. dubna 1883, kdy zazářil v úloze Valentina ve hře Faust a Markétka. Okamžitě získal smlouvu na angažmá se zpětnou platností od 1. dubna 1883. V následujících téměř třiceti letech odehrál na prknech Národního divadla několik desítek významných operních úloh.[2]

Členem souboru Národního divadla byl až do 30. června 1912. Po odchodu do důchodu si v Praze otevřel pěveckou školu (jeho žákem byl mimo jiné Zdeněk Otava) a věnoval se rovněž publikování. Napsal divadelní memoáry, které jsou cenným zdrojem informací o historii Národního divadla a publikoval i několik knih zaměřených na teorii zpěvu.[3]

Ve svých 57 letech si poprvé a naposled také zahrál ve filmu. V němém melodramatu režiséra V. Majera Píseň lásky z roku 1919 ztělesnil bohatého bankéře, jehož zklamaná manželka spočine v náručí jeho synovce.[4] Tyto filmové materiály jsou však v současnosti pokládány za ztracené.[5]

Bohumil Benoni se poprvé oženil[6] roku 1885 s Vítězslavou Kratochvílovou. V roce 1888 ovdověl a jeho druhou manželkou se stala[7] roku 1890 Hana Benoniová, herečka činohry Národního divadla. V roce 1922 ovdověl podruhé a jeho třetí manželkou se stala[8] roku 1923 Ida Řeřábková roz. Popelíková. Bohumil Benoni zemřel na svém venkovském sídle v Bělé pod Bezdězem. Pohřben je však v rodné Chrudimi.

Strýcem Bohumila Benoniho byl novinář a politik Josef Benoni z Chrudimi.